Známou politickou satiru Jaroslava Haška volně zpracoval Kryštof Pavelka, ročník 1985, autorem hudby je Miki Jelínek. Režíruje Ondřej Pavelka.
Omyl, kam se podíváte. Viděl jsem představení z 11. února , první premiéra byla 30. ledna 2015. Proč jsem šel na tuto inscenaci tak brzy po premiéře? Sledoval jsem totiž vznik stejnojmenného představení před lety na Malé scéně divadla, kde ho nastudoval Václav Helšus. Navrhoval jsem dodat do textu z roku 1911 něco čerstvého, originálního, právě upečeného, ale Helšus, jak jsem později přiznal, to správně odmítl.
Tehdejší hra jednoznačného úspěchu nedosáhla, diváci jí vyčítali neautenticitu, srovnáváním se stávajícími volbami vyplynulo, že facka starostovi, udělená před lety, je něco dávného, podobného Babiččině krabičce.
Současná hra Dějiny strany mírného pokroku v mezích zákona se odehrává rok po volbách! Po jednoznačném úspěchu populistického hnutí Ano a částečném úspěchu levice. Druhým rokem je hospodářství na vzestupu. Sami jsme si zvolili prezidenta, dobře nám tak. Jenže došlo ke třem zásadním zlomům: k teroristickému útoku na redakci Charlie Hebdo, k hromadným popravám odpůrců Islámského státu a k pokračující válce mezi Ukrajinou a Ruskem, připomínající nám rok 1938. Začalo se doopravdy zabíjet!
Václav Helšus zde hraje Přítele Klimeše, odpůrce všeho tureckého, počínaje obléháním Vídně. Klimeš, zpočátku srozumitelný, nakonec před mikrofonem drmolí nesmysly, je to výborně postavená role. Přítel Opočenský je Martin Polách, Přítel Hájek – Michal Maléř, Přítel Markup – Ladislav Dušek, který chce životní těžkosti zobrazit v číslech, a rázovitou postavou je na šrot ožralý Přítel Drobílek – Jakub Kropáček. Přítel Marek – Josef Jelínek později chce celou skupinu angažovat ve volbách.

Opilecké extempore Jakuba Kropáčka přeruší jeden z kumpánů komentováním změn v anglickém fotbale, konkrétně v Chelsea, kde uvede například barevného Drogbu. Jenže to nenapsal geniální Hašek, ale Kryštof Pavelka. Bohužel, je to běžný hospodský tlach, jakých po pěti pivech putuje po českých hospodách spousta.
Z Haška zůstalo téma, že Strana mírného pokroku v mezích zákona roku 2015 působí ve volební kampani, to je asi všechno. Jinak Kryštof Pavelka zdárně domýšlí.
Štamgasti si svoji hostinskou, Danu Markovou,(hostovala už v Hodinovém hoteliérovi), hýčkají, ta předvádí po stole jezdící láhve a skleničky a provinilé hosty péruje. Změnu přinese totálně sťatý Vondráček, Martin Stránský, který přišel o auto, dům a manželku najednou. Chce se rvát, ale Drobílek ho uklidní a přivede ho do kritického tábora (žlutí i černí mohamedáni, přesněji řečeno Turci, se tady roztahovat nebudou, když tu jsme my!!!).
Střízlivý Vondráček je celkem fajn, zeptá se hospodské Marie, do které se zamiluje, jaké má tajné přání, a ona říká, že je venku na sluníčku u vody a nikdo na ni neřve. Vondráček ji obejme, což vidí Opočenský a protestuje, ale pak scénku zařadí do volebního boje a slíbí všem, kdo je budou volit, výlet u moře. Marie a Vondráček přinesou do vyčpělých frází trochu všednodenního života.
Učitelka, Barbora Mottlová, s dětmi ze Severáčku předcvičuje prostná a pak v druhé půlce písně velebí Stranu mírného pokroku v mezích zákona. Začíná pršet, staré rádio neposlouchá, stále stoupá voda. Děti zpívají, Barbora Mottlová se zjeví v plavkách, straníci stojí na konstrukci, dívají se sveřepě a pletou své projevy, zvláště pak Klimeš dává dohromady něco, čemu už rozumí málokdo.
V ezoterické vsuvce přichází Marie a říká publiku, aby otevřeli pomalu ruce a zvedli je. Lidi v hledišti to dělají. Marie má kameny, které v uříznuté kouli svítí. Hájek nabízí lihuprostý nápoj, nejdřív jsem ho nechtěl, pak jsem si vzal, byl to mošt. Osazenstvo hospody si bere zelené pláštěnky, bílé gumovky a útočí na voliče.
Na jevišti se odehrává svatba, nevěsta Marie ve řvavých šatech po kolena, ženich Vondráček v jasně červeném blýskavém saku a bílých gumácích…Taková volební akce ještě v žádné reálné skutečnosti neproběhla.
Zažívám okamžik známý z Divadelek, tři řady se dobře baví, zbytek zaraženě mlčí.
Volby nás čekají za několik let, ale Islámský stát začal zabíjet jinověrce letos. Válka na Ukrajině přes mírové hovory pokračuje.
Byl jsem, myslím, na třetím představení, chyběla čtvrtina diváků. Možná bych se dnes na Srnky, které se mi líbily, díval jinak. Nevím.
Otto Hejnic