Aktuality

Židovské Vánoce Hadar Galron

Izraelská dramatička, scénáristka, herečka a režisérka Hadar Galron se narodila  v sedmdesátém v Londýně, ve třinácti se přestěhovala s rodiči do Izraele, v roce 2005 napsala hru Mikve, která si získala svět a v Liberci byla uvedena před dvěma lety. Současné Česko si oblíbila, byly zde uvedeny její hry.  Prvotní impuls hry Moje první židovské Vánoce vznikl v Mladé Boleslavi po hovoru s dívkou studující hebrejštinu, dále režisérka mluvila se 45 českými Židy, kteří se o svojí židovské identitě dozvěděli až v dospělosti. Představení v Divadle F.X.Šaldy v Liberci jsem navštívil 24.11. 2021.

V roce 1989 došlo k zásadní změně režimu, padly hranice, Kruh autorů Liberecka navázal spolupráci s vyhnanými Němci a Poláky, jeho předseda Luboš Příhoda přeložil z němčiny Dům se zelenou střechou od Isy Engelmann, pak jí pomáhal s knihou Židé v Liberci, kterou také přeložil. Nově vybudována byla rovněž synagoga, je to výseč nové knihovny. Abych zjistil souvislosti, byl jsem na poznávací dovolené v Izraeli, v křesťanské arabské komunitě. Naše generace si řekne v cizině o jídlo, současná generace už mluví anglicky, německy a i jinak plynně, je součástí zmenšujícího se globálního světa, kam jezdí za prací nebo za poznáním, kdy se jí zachce.

Hra vznikala v kontaktu s jejími překladateli, Petrem Svojtkou, pozdějším jejím režisérem, a Jiřím Janků, dramaturgem, a kostymérkou  Agnieszkou Pátou – Odlak. Scénu stvořil Michal Syrový, důležitá je železná mříž, dále se na obzoru tyčí Ještěd. A na zadní stěně je možno promítat staré černobílé snímky. Hudbu složil Vladimír Novotný.

Velká rodina se připravuje na oslavu Vánoc, stromek je už nachystaný. V úvodu babička Běla, hostující Michaela Lohniská, protestuje proti studiu hebrejštiny, kterou se chce učit její vnučka Magda, hraná Barborou Bezákovou, ta však na svojí volbě trvá. Rodina se má ráda, ale hádá se, ateista  František – Martin Polách, se soustřeďuje na výkonnost, hebrejština mu připadá passé, jeho mladá nová žena Bian -Karolína Baranová, moc anglicky nemluví. Pastor Jonáš,  Zdeněk Kupka, vidí situaci smířlivě, cholerická Anna Štěpánky Prýmkové je ostře proti, Tereza – Markéta Tallerová, taktéž.  S Magdou je jen mladičký Lukáš -Ondřej Kolín, který hraje na kytaru skladbu od Dylana, zatímco malý Adam – Jan Peřina, se dramaticky loučí s kaprem. Přichází chvíle pravdy. Babička, kterou všichni považovali za konzervativní křesťanskou dámu, říká, že chce být pohřbena na židovském hřbitově, protože je židovka! Líčí jim, že z celé rodiny zůstala jediná, ostatní zlikvidoval holocaust, proto si vymyslela náhradní život a na něm trvala.   Jelikož se židovství dědí po matce, jsou židé všechny její děti, i když o tom neměli tušení. Skvěle zahrána je postava Běly, která si na konci života přiznává, kdo vůbec je, herečka na závěr své divadelní kariéry ukázala, co se v ní skrývá. Dospělí mužové se s novou skutečností obtížně vyrovnávají, ateista František uznává, že tohle překvapení na společníky určitě zabere, Jonáš, který má na krku kolárek, zkouší míchat svoje křesťanství s ortodoxním židovstvím. Depresivní pocity neskrývá uštvaná Anna, Tereza skončí u antisemitismu, obě hrají na doraz. Magda, která chce zjistit co nejvíce, nakonec jede do Izraele, a přiváží jistotu, fotografie, kde jsou zachyceni jejich příbuzní s datem a místem úmrtí.  Překvapený divák obří černobílé snímky vnímá na ostro! Rabi Kohen – Václav Helšus, sice přivede mladého Lukáše k jarmulce, ale jistotu nemá žádnou. Autorka Hadar Galron řeší otázku, kdo jsme. Je to hledání plné bolesti, a zároveň ironie. Ve hře konečně jde o to podstatné, ke komu patříme, kdo jsou naši předci. Nebo jejich předci? Studentka Magda prošla zajímavou cestu, na tu roli nezapomene. Něco ve hře škrábe, nevíme dobře, co je to chanuka, neznáme uspokojivě ani naše křesťanské svátky. Kde ale máme domov? 90 % se nás do Liberce po válce přistěhovalo. Autorka vytáhla z podvědomí opravdu silnou hru, na kterou není jednoznačná odpověď.

Otto Hejnic

 

 

Literární pozdravy ve Varšavě

Konají se v pátek 19. a v sobotu 20. listopadu od 17.30 v kavárně Varšava, již po sedmnácté. V pátek budou číst Eliška Králová, Stanislav Komárek a Štěpán Kučera, kterého doprovodí Karel Pazdera. V sobotu vystoupí  Tomáš Řezníček, Jáchym a Petr Pazdera Payne.  Zvou pořadatelé Tomáš Minster a Vojta Vaner.

Při předešlých Literárních pozdravech jsem se potkal s kamarádem Tondou Bajajou, který právě vydal knihu Na krásné modré Dřevěnici, při jiných jsem si povídal s Michalem Šandou a koupil od něj knížku. Máte možnost si s literáty v klidu pohovořit.

Otto Hejnic

Kdyby 1000 klarinetů devadesátníka Jiřího Suchého

Jel jsem 11. 11. 2021 do Prahy do divadla Semafor, na Jiřího Suchého osobně. Dvakrát mi představení přetrhl covid, potřetí vcházím do dnes dejvického Semaforu, lístky mi trhají dívky v cylindrech. Na sloupech bývalého kina jsou úryvky známých písniček. Jak čtu v programu, hru, kdy se zbraně změní na hudební nástroje, úplně prvně uvádělo Divadlo Na Zábradlí v roce 1958. Pamatuji si stejnojmenný film Jana Roháče a Vladimíra Svitáčka z roku 1964. Waldemar Matuška, Eva Pilarová, Karel Gott, Hana Hegerová, které všechny čekala závratná kariéra, nám dnes mávají z obláčku, zatímco Jiří Suchý s nespoutanou Jitkou Molavcovou z jeviště stále trousí svoje vtipy.
Continue reading

Novinky od Milana Hrabala

Varnsdorfensie 2019-2020

 Vlastivědný sborník Mandava vydávaný Kruhem přátel Varnsdorf  již několik let obohacuje regionální literaturu Šluknovska, Žitavska a Liberecka. Zájemci mohou získat nové i některé starší výtisky ve varnsdorfském muzeu http://muzeum.varnsdorf.cz/ Mandava mimo jiné přináší informace o nových publikacích spojených s regionem. Publikace spojení přímo s Varnsdorfem a tamními literáty jsou uváděny pod názvem „Varnsdorfensie“. Pro následující ukázku jsme použili část textů z dosud posledního vydání Mandavy v roce 2020:
Continue reading

Charette, Roberts, Hejnic, mezinárodní jazz v Liberci

V pondělí 11. října  2021 v 19 hodin  přivítalo liberecké Malé divadlo F. X. Šaldy  výborného hráče na hammondky, Američana Briana Charetta, známého spoluhráče Joni Mitchell, Paula Simona a Chrise  Carrolla. S ním vystoupil tenorsaxofonista Osian Roberts z Velké Británie a původně liberecký bubeník Otto Hejnic, který všechno zařizoval.

Continue reading

Winterbergova poslední cesta v Liberci

V úterý 2. listopadu bude v liberecké Krajské vědecké knihovně číst ze své knihy Winterbergova poslední cesta Jaroslav  Rudiš. Hudebně ho doprovodí  Jiří Hradil, moderovat bude Petr Vondřich. Román má 440 stran, Rudiš ho jako první svou knihu napsal německy, přeložila ho Michaela Škultéty. Začátek v 19 hodin.

Otto Hejnic

Obsluhoval jsem anglického krále podruhé

„Román Bahumila Hrabala Obsluhoval jsem anglického krále vyšel poloilegálně v Jazzové sekci. V Liberci ředitel Petr Novotný dostavoval Malé divadlo, šéfdramaturg Alois Bejblík prohlásil, že na podzim 1989 se divadlo otevře Hrabalovým Obsluhoval jsem anglického krále, naší adaptací.  Hrabalovi právě umřela manželka, tak mi dal volnou ruku,“ píše autor divadelního textu a režisér Petr Palouš. Úspěch byl kolosální, Cestáře Pinďu hrál tehdy Václav Helšus.
Continue reading

Vlasta Burian z druhé strany

Hru Burian od Tomáše Dianišky režíroval v Malém divadle v Liberci ve světové premiéře sám autor. Začala se zkoušet v roce 2020, kvůli kovidu měla světovou premiéru až  27. 5. 2021.

Autor postavu Vlasty Buriana svěřil ženě, Veronice Korytářové, která vyhrává málo známé scény z Burianova dětství, mimoděk ukazuje jeho přednosti, věčně šaškoval, imitoval své profesory, důstojníky, ale i zvířata, ptáky, hudební nástroje, hrál fotbal i tenis a rád zpíval. V Praze, kam se přistěhoval jako desetiletý roku 1901, se učil obchodním příručím a bavil čím dál širší okruh svých známých.
Continue reading

Severočeské muzeum se lvy otevřelo brány

V neděli 16. května bylo v Severočeském muzeu v Liberci skoro plno, protože 4. května  se konečně  po dlouhé době otevřelo, oprava se protáhla. Vstupné se neplatilo a pro malé návštěvníky byly připraveny speciální programy. Viděli jsme drobného kluka, který bušil do starého psacího stroje.  Má žena se ho zeptala: „Je to lepší než na počítači?“ Odpověděl: „Je to zajímavější.“
Continue reading

Záblesk z minulosti    

Jackson Polock! Zběsilá změť čar ze sebe vyzařovala ohromnou energii.  Leo už byl v galerii čtvrtou hodinu. Polockovy obrazy viděl in natura úplně poprvé a znovu a znovu se k nim vracel. A když přišel k Chagallovi, vybavil si jiný jeho obraz, kde se postava vznáší ve vzduchu. Nějak podobně si jednou připadal, tehdy mu bylo něco přes třicet. Ještě ráno stoicky spolykal prášky na choroby přicházející se sedmdesátkou, ale nyní se do starého těla vlévala nová energie.
Continue reading