Aktuality

Don Giovanni, dvousetletý prostopášník

Režii má Dorotty Szalma, hudební nastudování Stanislav Vavřínek, scénografii a kostýmy David Marek, sbormistrem je Anna Novotná Pešková.

Opera Don Giovanni, dílo Wolfganga Amadea Mozarta a libretisty Lorenza da Ponte  byla prvně uvedena v Praze ve Stavovském divadle 29. X. 1787. Vzbudila v tehdejším provinčním městě velkou pozornost. Moji Pražané mi rozumějí, pravil tehdy Mozart a stal se miláčkem publika, cituje ho  Jirásek v F. L. Věkovi. Dílo, které slučuje komickou a vážnou operu o potrestaném prostopášníkovi, se stalo předmětem oslav a opera oper byla dosud alespoň v Čechách brána velmi vážně, to dokládá bývalé jevištní provedení i mezinárodní filmová verze z roku 1979 od Josepha Losleye, kde je oživlý kamenný Komtur.

Přenesení do dnešních  dnů zařídila mladá maďarsko-německá režisérka Dorotty Salma, režírovala například v divadle Gerharda Hauptmanna v Görlitz – Zittau, přizvala si jako výtvarníka scény a kostýmů Davida Marka. Na scéně se posunuje pět pohyblivých masivních vysokých kvádrů, uvnitř každého je jevištní technik, spouští se lustr a dvakrát dva metry hranol, někdy lože, jindy stůl, obraz doplňují. Civilní oblečení je z 20. století, pouze Don Giovanni má na sobě kostým jevištní hvězdy. Vybíhá starý otec Donny Anny s kordem, aby  překazil Donu Giovannimu jeho sexuální výlet, ale ten vytahuje pistoli a střílí ho do prsou, čímž ho zabije.

Byl jsem až na druhé premiéře 8. března, první se konala 6. 3. 2020, před začátkem dirigent oznámil, že ohlášený představitel Dona Giovanniho Csaba Kotlár je indisponován, a aby zajistil druhou premiéru, požádal rovněž mírně indisponovaného Radima Schwaba, aby se role ujal. Žádné viditelnější zaváhání jsem u druhého obsazeného nezaregistroval, Schwab –  Don Giovanni vystupuje na scéně jako prvoplánová muzikálová hvězda sympatického zjevu, má centimetry navíc, vypracovanou figuru, tmavé brýle, svléká se do půl těla a má se k partnerkám. Continue reading

Florian Zeller, Syn

14.února 2020 se konala v Malém divadle DFXŠ  česká premiéra hry francouzské1ho autora Floriana Zellera (1979) Syn, 21. února druhá. Právě na liberecké Malé divadlo Zellerova hra patří. Autor je novou hvězdou  francouzské literatury a dramatu, první kniha Umělý sníh mu vyšla v roce 2004, první hra Ten třetí se hrála v roce 2004, první zfilmovaná hra s názvem Otec, The Father, s Anthony Hopkinsem měla letos úspěch na filmovém Sundance festivalu. Otec, Matka (2010)  a Syn (2018)  jsou části rodinné trilogie.

Úspěšný úředník Pierre, Martin Polách, uspává malé dítě, které má se svou o  mnoho let mladší novou ženou Sofií, Michaela Foitová, když se objeví vynervovaná bývalá manželka Anne, Veronika Korytářová. Ta si neví rady s jejich sedmnáctiletým synem Nicolasem, Ondřej Kolín, který si ráno bere školní věci, ale do školy nechodí.

Režisér Petr Štindl, ročník 1964, založil Divadlo 7 a půl, soustřeďuje se na současné dramatiky. Od Floriana  Zellera inscenoval Otce, Matku a některé jeho další kusy. Použil překlad Michala Zahálky. Scénu a kostýmy vytvořil Petr B. Novák, nezvyklé jsou čtyři stojany plné knih, nezvyklé je žebroví, pod kterým svítí a zhasínají reflektory, dvoje schodiště a dvě volné matrace, tvořící jak sedačky, tak příležitostná lůžka. Na věšáku visí taška na notebook, na něm pracuje Pierre a domlouvá se mobilem. Vzadu se vychází a spouští nebo se vytahuje  bílá  plocha. Pierre je oblečený do saka, často hysterická Anne do ostrého červeného kostýmku, druhá manželka Sofie do džín a pak do modrých šatů, drobný brýlatý Nikolas do světle oranžové bundy. Nicolas se trápí, chodí ohnutý, schoulený, a nelze mu všechno věřit. Continue reading

Vražda v Orient Expresu

Poslední leden se stal dnem, kdy do libereckého Divadla F. X. Šaldy přišel Hercule Poirot. Uskutečnila se premiéra Vraždy v Orient Expresu Agathy Christie a jejího dramatizátora  Kena Ludwiga.

Režisérka Kateřina Dušková zalichotila dámám. Kostýmy, které cestující 1. třídy  v Orient Expresu nosí, jsou elegantní a odpovídají  30. létům, kostymérka  Kristina Matre Křížová plukovníka oblékla do nápaditého obleku a osádku vlaku do střízlivých livrejí. Vlak z Istanbulu míří na Bělehrad, ale v Karpatech ho zastaví sněhové závěje a mezi tím se stane podivná vražda.

Režisérka si porozuměla se scénografem Pavlem Kocychem, staré věci dostávají do dnešního pohybu nové technologie, jedoucí vlak znázorňují tři světla, například kulisa představující vagón Orient Expresu odjede, vznese se do výšky, ale dole je chodba vlaku, či jídelna s barem nebo detailně provedené kabiny cestujících. Uprostřed tmy se vyloupne záď vlaku. Minulé scény se odehrávají v malé místnosti nad jevištěm.

Děj začíná v Istanbulu, asi 6 lidí statovalo v restauraci, před výjezdem vlaku, pak pokračuje v uzavřeném prostoru, každá z postav má jednu vlastnost, která je vymezuje proti ostatním, ale pod ní skrývá nejvlastnější pocity. Ředitel Orient Expresu Monsieur Bouc, Martin Stránský, potkává svého přítele Hercula Poirota a společně se vydávají na cestu. Bouc neustále hovoří o svém luxusním vlaku, máchá rukama, chvilku nepostojí, rozhodně nechce nic mít společného s Jugoslávií, natož s jejími četníky. Záhadu svěří na bedra odborníka. Herkula Poirota ztvárnil Zdeněk Kupka, nechybí mu knírek a hůlka, žertuje, drží starosvětský styl, vyjadřuje se zdvořile, všechny strany vyslechne, aby pak ke konci řekl, všichni jste mi lhali. Multimilionář Samuel Ratchett, Přemysl Houška, se chová  tvrdě, marně chce získat Poirota, hrozí mu nebezpečí, ale jen tak se nelekne, spí s pistolí pod hlavou. Starou Kněžnu Dragomiroffovou hraje jako host výborná Milena Šajdková, role je přímo na ni ušitá, má pečlivě určenou míru kontaktu, zdá se být unavená, ale uvnitř hoří. Třikrát rozvedená  Helen Hubbardová, Markéta Tallerová, je plnokrevná Američanka, lehce se spřátelí se svými obdivovateli, ale tvrdě útočí na všechny, které nemusí. Krásně zpívá. Je lehkovážná, inteligentní, nápadně elegantní ve své róbě a zářivé paruce, ale chce za své peníze  první poslední. Patří jí celé jeviště. Continue reading

Paní z moře Henrika Ibsena

Dr. Erik Wangel, Martin Stránský, je se svou novou ženou v malém přístavu na mořském pobřeží, kde některé lodi zastaví na dvě hodiny a pak odjíždějí.
Hraje se na Malém divadle, na jeviště herci sestupují i mezerou mezi sedadly. Režisér Šimon Dominik se scénografem Karlem Čapkem zvolili extravagantní řešení, na scéně z boku sedí violoncellistka Petra Vindyšová, na druhé straně je velikánská konstrukce, kde je lávka a nad ní obraz moře jako z reklamy, asi dvanáct obrazovek pouští černobílé fragmenty a vzadu stojí průsvitná, ale prostupná stěna a vepředu zabalené židle. Malíř Ballested, Václav Helšus, kreslí  krajinky a  prochází scénou, aby říkal, co je nového.
Continue reading

Krátké a úderné divadlo v Malém divadle s Václavem Helšusem

KÚD vzniklo ve Frýdlantu jako soubor studentů Střední umělecké školy. Viděl jsem je po roce 2001 v jednom bočním sálku Domu kultury v Liberci, kde dávali Veselohru na mostě, větší role hráli Miroslav Holubec a Jakub Žáček s Václavem Helšusem. Nové představení po deseti letech .. A viděl Bůh, že to nebylo dobré sehrálo 21. ledna Krátké a úderné divadlo opět s Václavem Helšusem jako hostem.
Continue reading

Příhody lišky Bystroušky

V Liberci v Divadle F. X. Šaldy se 14. ledna 2020 konalo představení opery Leoše Janáčka Příhody lišky Bystroušky režisérky Lindy Keprtové.  Opera, která byla poprvé uvedena  v roce 1924 v Brně, měla stejného skladatele i libretistu, Janáček ji složil dle seriálu spisovatele Těsnohlídka, který vycházel v Lidových novinách. Využívá  moravský folklor, příběhy malé lišky chycené myslivcem rozehrávají  příběh, pohádku, kde vedle osudů lišky Bystroušky poznáváme venkovský život lidí, kteří se v lese s Bystrouškou setkávají.
Linda Keprtová v rozhovoru řekla: „ Nechala jsem lišce zrzavou barvu, ale zbavila ji ocasu a oušek.“ Už jsem jako kdysi nesledoval, nakolik se Leoš  Janáček liší třeba od Dvořáka, ale poslouchal jsem samotný příběh.
Continue reading

Hárún a moře příběhů v Malém divadle

12. ledna 2020 v 15 hodin jsem v libereckém Malém divadle viděl hru dle Salmana Rushdieho Hárún a moře příběhů, což má být fantastický příběh o dobrodružné cestě na skrytý měsíc Země, zaměřenou na děti od 8 let. Dramatizaci udělali Tom Supple s Davidem Tushinghamem, hru přeložil Michal Strenk.
Continue reading

Baletní Sluha dvou pánů

Šéfová libereckého baletu Alena Pešková šla za svým cílem ukázat, co všechno se dá řečí těla zobrazit. Poslední její prací v libereckém Šaldově divadle je groteska Sluha dvou  pánů Carla Goldoniho z 18. století. Dne 7. listopadu 2020, kdy jsem se dostal na reprízu baletu, měl na prvním balkoně program představení prakticky každý, bez něho by inscenace, v níž probíhají různé záměny, nebyla fakticky možná.
Continue reading

Zemřel pan Josef Vinklát

Zemřel náhle, 14. prosince 2019,  ve věku 85 let, s milovaným zesnulým jsme rozloučili v pátek 20. prosince v 11 hodin v kostele sv. Antonína Paduánského v L iberci – Ruprechticích, četl jsem v e-mailu.

Jeli jsme na poslední rozloučení s mojí ženou, dvě členky z jejího Cantemu,  Milada a Marcela, byly zemřelého nevlastní dcery z druhého manželství. Pepíka jsem dlouhá léta znal, byl nejlepším přítelem výtvarníka a příležitostného herce Milana Janáčka, který mi ilustroval pár knížek, potkával jsem se s ním na vernisážích v Síňce, U Rytíře, v Babylonu a v Lázních, tiskli společně bibliofílie pro pražský PEN klub. Pepík stále hýřil optimismem, lákal mne, ať tam vstoupím, a většinou mi chtěl dát výtisk, tiskl Antonína Bajaju, Jiřího Žáčka, Komunismus po česku bývalého předsedy PEN klubu Jiřího Stránského a mnohé další. Milan Janáček do bibliofilií vytvářel 5 až 6 suchých jehel, rozmnožovali je podepsané, očíslované, 50 až 80 stránek dlouhé, 80 až 100 výtisků, zadarmo a rádi. Spolu s výtvarníky, literáty a dalšími přáteli se léta scházeli v pondělí odpoledne v Ruprechticích U Piráta.   Continue reading

Z valné hromady Obce spisovatelů v Praze

Projev místopředsedkyně Obce spisovatelů Lydie Romanské

Vážený pane předsedo, vážení  kolegové, milí hosté,

podívejme se kolem sebe. Z těch stovek bývalých členů Obce spisovatelů ČR  nás zůstalo k datu 15.  11. 2019  pouhých sto. Zájem o členství v OS není až tak velký, a vezmeme-li v potaz aktivitu členů, číslo se dále zmenší a zbude několik desítek autorů, tahounů v centru a v regionech. Avšak nepochybujme, literatura vzniká i za branami Obce.
Continue reading