Máte velkou šanci situaci změnit, pane Piorecký
(vloženo 17.1.2013)
Reaguji na článek Karla Pioreckého ve Tvaru č. 1, 2013- Svědomí národa mlčí  aneb Váží si spisovatelé sami sebe?
K úvodu článku.  Svědomím národa nesporně byl Václav Havel. Aby se spisovatel mohl cítit být svědomím národa, musí vědět, že ho celý národ zná.  Toto postavení  má Michal Viewegh, k veřejným otázkám se vyjadřuje ve svých knihách  a rozhovorech. Dále  se k nim vyjadřují v novinách vyzvané autorky a autoři, většinou jsou z Prahy, pár z nich je z Moravy.
Jak (ne)fungují spisovatelské organizace? K PEN klubu, Unii a Akademii spisovatelů se nemohu vyjadřovat, nejsem členem. Akorát tvrdím, že když  Akademie spisovatelů na komerční Novu dostala vyhlašování  literárních cen,  bylo to dobře, ukázala divákům, že česká literatura, až na pár autorů zastrčená v zadních regálech knihkupectví, existuje ve větší šíři, než v jaké je prezentována v médiích.
Soustředím se na činnost Obce spisovatelů, jejímž jsem mimopražským členem. Nechci brát Pioreckému, citujícímu Seiferta,  co řekl v roce 1956 a v roce 1969, jeho iluze.  Pokusím se stručně shrnout, co se stalo a co můžeme dělat  v tržním hospodářství v roce 2013.
Zásadní chyba se stala v počátku 90. let, kdy dramatik Havel byl prezidentem,  dramatik  Milan Uhde ministrem kultury a členy tehdejší Rady Obce a tehdejší politiky pojila osobní přátelství. Přesto v těch dobách, kdy se rozdělovaly státní finance,  Obec spisovatelů, která zajišťovala  různé fakticky státní kulturní akce, nedostala přiděleny peníze na svoji vlastní činnost a na propagaci české literatury. Obdobně dopadli divadelníci, jediní filmaři si uchovali podporu  státu kolem 300 milionů ročně, díky nim svět ví, že nějaká ČR  vůbec existuje.
Obec byla ustavena jako stavovská, tedy odborová organizace sdružující autory nejrůznějších  názorů, kteří vydali dvě knížky literatury. Na Valných hromadách Obce  ale probíhaly nejrůznější  politické, názorové i osobní střety, spory o kompetence, atd., výsledkem bylo, že nejrůznější skupiny  a většina známých autorů z Obce vystoupila, nebo se na její činnosti přestala podílet. Na návrhy jak rozšířit činnost Obce   jsme  slýchali, že docházejí peníze z prodeje vily a další příjmy nejsou.
Když jsme  v regionech zjistili, že podporu z Rady Obce můžeme dostat jen morální, postavili jsme  bývalé  krajské pobočky Obce  na vlastní nohy nebo ustavili samostatné organizace s právní subjektivitou, oslovovali místní a krajské  radní, firmy a nejrůznější spolky, některým se podařilo po úmorné úředničině sehnat peníze z regionálních eurofondů.  Asi nejrozsáhlejší literární činnost vyvíjí Středisko východočeských spisovatelů vedené Marcellou Marboe, vydává Kruh a pořádá Východočeské literární podzimy, Plzeň – Jarka Málková, Ostrava –  Lydie Romanská,  vznikají nové aktivity, třeba v Jičíně spolek vede MUDr. Franc, v Ústí vedle tradičního Klubu spisovatelů vedeného Ladislavem Muškou Ivo Harák z tamní fakulty dosáhl na příhraniční eurofondy  a vydal sborníky Sever, Jih, Západ. O jednom z jeho čísel Svatava Antošová do Tvaru napsala. Náš Kruh autorů Liberecka vydává spolu s knihovnou  4x ročně Světliky, už po sedmé vydal sto stránkový Kalmanach a nakonec Česko-německou čítanku. Plzeňský čistě literární  časopis Plž, řízený známým kritikem Vladimírem Novotným, oslavil 10. výročí.  Oslovujeme okruh známých a svůj region.
Když jsem na jedné Valné hromadě huhňající vystoupil, jak to, že my  v provinciích něco vyžebráme a slavná Rada Obce nic,  když v Praze je vláda, parlament, ministerstvo kultury a sídlí zde banky a velké  společnosti, reakce v Dokořán od jednoho  profesora byla,  že český autor  by měl  alespoň na setkání spisovatelů mluvit spisovně. A povídky a verše na tehdejší naše internetové stránky, které jsem nabízel,  jsem dostal pouze od tří svých známých.
Jednou se rýsovala změna, Pavel Janoušek a Libor Kasal, o generaci mladší, chtěli vést Obec jinak, jenže místo už důležitého a váženého Janouška vystoupil Kasal, šik  stařičkých autorek ale měl většinu, vše zůstalo při starém a na místo předsedkyně byla uprošena Eva Kantůrková.
Hlavní problém Obce byl, že ti slavní, důležití, ale už v letech přece nebudou někde v předpokojích leštit kliky, ti jednání schopní nebydleli v Praze a štáb, který by  něco  navíc zařídil, neexistoval.
Když peníze z vily docházely, vedl Obec Vladimír  Křivánek, který už komunikoval pomocí e-mailů.Vymyslel Máchovský rok, po dlouhé době se o Obci zase hovořilo. Jenže Máchovský rok spolykal  zbytek peněz na provoz. Organizace přestala fungovat, Křivánek onemocněl a nikdo nepředal  agendu  ani kancelář v Železné. Zbyly po něm nevyřízené účty a chaos, spadly webové stránky Obce a dodnes se dává dohromady databáze členů.
Pravdu má Piorecký v tom, že Obec spisovatelů  stále je významný pojem, je to jakési logo.  Co může pro své členy a jejich čtenáře Obec udělat dohledné době?
Největším problémem autorů, kteří nepatří mezi dvacítku již slavných nebo právě nově objevovaných hvězd, je dostat knížku ke čtenářům. Nejjednodušší a asi jediná relativně levná cesta je soustředit delší ukázky  literárních textů členů Obce na internet, na jediné místo, konkrétně na www.obecspisovatelu.cz,  tam si čtenář přečte ukázky a může si vybrat konkrétní knížku, kterou si koupí nebo půjčí. A tahle  adresa zaručuje literární kvalitu, že na ní čtenář nenajde  pubertální výkřiky.
Dnešek
U volby Tomáše Magnuska jsem nebyl, ale na podzim po ní jsme se s ním v Liberci sešli. Magnusek se nám jevil jako první člověk ve vedení Obce, který sice není literární hvězda, ale je schopný za lidmi, kteří obhospodařují nějaké peníze, zajít a dokáže je z nich vyrazit, jinak by nevznikly jeho filmy. Jestli si na Obci hřeje svoji polívčičku? A proč ne?
Když jsme s Magnuskem jednali, Luboš Příhoda, Jan Šebelka a já, shodli jsme se, že náš KAL a další  literární sdružení napojená na Obec by si měly udělat vlastní stránky, na které půjde  ze stránek Obce překlikávat. Koupili jsme vlastní doménu kruhautoruliberecka.cz, vedle ukázek textů našich členů zde najdete některé celobarevné  Kalmanachy převedené do pdf. Račte se podívat. A na naše internetové stránky jsme, ještě dřív než byly  zprovozněné stránky Obce, umístili první verzi ještě nevytištěného Dokořán a  příspěvky některých členů Obce.
Z dlouholetých  bývalých členů Rady Obce  zbyl  jediný básník a překladatel Pavel Weigel, který rok chodí  do kanceláře Obce, zadarmo, telefonuje a píše  dopisy, za svoje peníze.
Obec vydávala  Dokořán, číslo  54 vyšlo po několika letech, má 88 stran, vzápětí následovalo číslo 55, má 112 stránek, sestavil je Miloslav Sígl, grafiku mu dělala jeho dcera Lenka Střížovská.
Vytištění  zajistil a zaplatil Tomáš Magnusek,  paní z jeho filmařského týmu obvolává další členy Obce, jeho lidi  provozují provizorní stránky Obce, www.obecspisovatelu.cz. Ještě z nich nejdou překlikávat stránky kolektivních  členů, ale jsou zde ke stažení obě čísla Dokořán, která, na rozdíl od minulých  čísel plných laudatií, zamyšlení a obecných úvah obsahují hlavně informace, fakta, odkazy a kontaktní adresy, plus adresy všech institucí, které  mají s literaturou něco společného, včetně těch, jejichž čelní představitelé  nasazují  Magnuskovi psí hlavu. Znovu přicházejí členské příspěvky. V 55. čísle se ozývají s nápady a názory další autoři.
V 1. čísle Tvaru se píše, že vyšlo Dokořán,  jenže se v něm pouze citují nepodařené formulace.
V sobotu 12. 1. zasedala Rada Obce, o jednání mě informoval Pavel Weigel. Bohužel 6. XII. zemřel  v 86 letech editor Dokořán Miloslav Sígl, hledá  se jeho nástupce. Pokračovalo ověřování  adres členů, probíralo se, jak rozšířit prozatímní  webové stránky  a co dál.
Hlavní důvod, proč má být Obec spisovatelů zachována je, že to je profesní organizace  zastupující  nejen své členy, ale všechny autory, celou českou literaturu! A tohle jí dává mandát jednat s kýmkoliv, od premiéra dolů. Nic nedostaneme zadarmo, je nutno přesvědčovat autority, které mají jiné priority.
Co vím, tak Rada Obce protestovala proti zatčení afrických spisovatelů, ale neudělala nic, když se krátily dotace na literární časopisy, ani nezasáhla, když se škrtaly peníze pro Ústav pro českou literaturu AV. Nelobovala v parlamentu, nepřipojovala se k akcím různých prokulturních iniciativ, necpala se do médií. Nepřišla za novou ministryní kultury ještě předtím, než začala  kontrolovat stamilionové investice do památek, s tím, že by živá kultura potřebovala nějaké peníze. Všechny vlády měly v programu uchovávat národní identitu, k ní ale patří  národní kultura, tedy česká literatura, atd.
Rada Obce je neúplná. Aby něco z výše uvedeného šlo uskutečnit,  je potřeba několik mladých autorů a autorek z Prahy, kteří mají energii, myslí jim to, umí formulovat své myšlenky třeba i před televizními kamerami, chtějí něco prosadit nebo alespoň sebe prosadit. Lidi na práci, při které  se něco naučí, zviditelní se a jako zástupci Obce spisovatelů budou mít blíže k zahraničním stážím, tvůrčím pobytům, grantům a do nejrůznějších komisí, kteří zatím jednali s podúředníky a mohli by jednat s ministry. Napadáte mě vy, pane Piorecký. Nechtěl byste do Obce spisovatelů vstoupit a povznést ji?

Otto Hejnic, Kruh autorů Liberecka.