Aktuality
Koza aneb Kdo je Sylvie?
(Vloženo 11.5.2012)
Skandální kontroverzní hra Edwarda Albeeho,kterou byste si rozhodně neměli nechat ujít, otevírá úplně nové téma, v groteskní hyperbole staví opovrhovanou a vysmívanou sexuální úchylku, sodomii, do jiného světla. Známe vtipy o bačovi, který má na všechno ovce, historky o obecních blbečcích přistižených s hospodářským zvířectvem, ale Albeeho Martin, hraje ho Martin Polách, je slavný architekt. Má krásnou citlivou manželku, kterou miluje a která ho zbožňuje, dospívajícího syna, ale pak se na první pohled zamiluje, jenže jeho Sylvie není ženská, ale koza! Martin to nechápe, ale Sylvii má rád! Neuvěřitelné se stalo skutkem, ale jak se s tím vyrovnat, jak to řešit?
Představení jsem viděl 11. dubna 2012, hraje se v Liberci na Malém divadle, na scéně a v kostýmech Jitky Kotíkové. Režisér Vít Vencl do něj 
obsadil nejlepší herce střední generace, Martina Polácha a Markétu Tallerovou, kteří umějí vyjádřit vnitřní život své postavy pohybem malíčku. Vencl střídá momenty uvědomování si situace se zběsilými akcemi, hroutí se obraz úspěšné spořádané milující se lepší rodiny. Obdivuhodná je manželka Stevie Markéty Tallerové, střídající ataky hysterie s bilancováním jejich do té chvíle šťastného vztahu. Vedle dvou intelektuálů tu je jejich letitý přítel, pragmatický reportér Ross Martina Stránského, který zvířecí milenku na Martina jeho ženě prásknul, je to zrádce, nebo zachránce před možným celospolečenským znemožněním? A trojici doplňuje nervní Tomáš Váhala, ztělesňující synáčka Billyho, který navíc na těch sedmnáct i vypadá.
Liberecké představení je výborně udělané. Chvílemi je to pustá sranda, když si představujeme, jak to ten úspěšný starší pán s nebohým zvířetem konkrétně provádí, ale na druhou stranu mrazí. Všichni kolem mne jsou více méně normální, ale co když ne? Kde končí racionální, rozumné chování a nastupují „podivné“ emoce? Co všechno je možné?
Otto Hejnic
Její pastorkyňa
(Vloženo 11.5.2012)
Liberecká inscenace Gabriely Preissové v režii Michala Langa je emocionálně velmi působivá, což je hlavně dáno výbornými hereckými výkony. V milostném trojúhelníku se střetává venkovský lehkomyslný hezounek, který se holkám líbí, Števa Tomáše Váhaly. Dlouhatánský groteskní excentrik Tomáš Dianiška popřel svoji letoru a úspěšně si poradil s rolí zamlklého, odstrkovaného a nemilovaného Laca, Števova nevlastního bratra. Mezi nimi je křehká, citlivá, Jenůfa Karolíny Baranové, zamilovaná do Števa. Kostelnička – Markéta Tallerová, se Števu své schovance – pastorkyni snaží vymluvit a vychvaluje jí Lacu. To je základní schéma hry.
Děj Její pastorkyně si pamatujeme z opery Leoše Janáčka, vnímáme ho jako drama, kdy všemocný osud o všem rozhoduje. Jenže ve hře Gabriely Preissové hlavní postavy mají svůj vývoj a režisér Michal Lang text z roku 1889 řeší jako detektivní záhadu a snaží se ho mužskou logikou vysvětlit, pokud to jde. Na prvním místě je vystižení prostředí – hraje se ve stylizovaných krojích, mluví se zjednodušeným nářečím. Hlavní slovo na dědině má Rychtář Václava Helšuse, všemu rozumí Rychtářka Jany Kabešové Vojtkové. Jejich dcera Karolka Barbory Mottlové, Kolušina Štěpánky Prýmkové, Stárek Ladislava Duška a další postavy zachycují rigidní neměnný svět dědiny svázaný pevnými zvyklostmi. Jeho archaičnost podtrhuje hudba Michala Langa, přizvaní bubeníci a taneční výstupy. Kostelnička všednodenní rámec dědiny přesahuje. Je to morální autorita, radí a pomáhá, komu může, života znalá, obětavá ženská, v zásadě racionálně uvažující, dbalá své cti a pověsti, která žije pro Jenůfu.
Ale pak se to všechno zvrtne.
Scénu navrhl Milan David, kostýmy Tomáš Kypta. Její pastorkyňa Gabriely Preissové se znovu hraje i na dalších českých jevištích. Jako věčný svár rozumu a citu? Nebo jako připomenutí, že i když se dnes většinou rozhoduje podle toho, co je výhodné a nevýhodné, pojmy jako čest či hrdost na něco, co nelze přepočíst na peníze, existovaly?
Otto Hejnic
Zpívání v dešti
(Vloženo 11.5.2012)
Hraje se na scéně libereckého Divadla F. X. Šaldy. Je to bláznivý muzikál, zasazený do roku 1927, kdy nastoupil zvukový film, a ožívají v něm písně swingového ražení, které složili Nacio Herb Brown a Arthur Freed, autory scénáře podle filmu z roku 1952 jsou Adolph Green a Betty Camden.
Slavná dvojice němého filmu Don Lockwood a Lina Lamontová má jedinou chybu, krásná a namyšlená partnerka má nepříjemný skřehotavý hlas, což je potřeba nějak zakamuflovat, nabízí se pomoc dobře hlasově vybavené a ryze ušlechtilé Kathy Seldenové.
Lví podíl na úspěchu inscenace mají otec a syn Křížové. Syn Jan, ročník 1985, není původně herec a zpěvák, vystudoval na JAMU scénografii, a vedle výpravy se podílel na úpravě dramatického textu, aby mu sednul do pusy, protože je ústřední postavou inscenace. Na jeviště si stoupl v roce 2007. Má znělý baryton, navazuje na swingové zpěváky, jako byl Tony Benett a Frank Sinatra, u nás Rudolf Cortés, to byli pánové, kteří zpívali přilepeni k stacionárnímu mikrofonu. Urostlý Kříž ztvárňující Dona Lockwooda je však plný energie, nejen výborně zpívá, ale také skvěle stepuje! Dokonce lépe než známý tanečník Jan Révai, kterého jsem viděl na představení 22. dubna 2012. Toho v roli Cosmo Browna alternuje Zbigniew Kalina. Kathy pívala a tančila Silvia Soldánová, alternuje ji Marie Blahynková. Velmi vděčnou rolí je rozmarná až hloupoučká Lina, ztvárnila ji Kateřina Šildová, alternuje ji Ivana Jirešová.
Režiser představení Oldřich Kříž je známý jako operní pěvec, časem začal operu také režírovat. Do činoherních rolí obsadil členy operního souboru a sboristy, nejpříjemněji mě překvapila liberecká operní stálice Blanka Černá v roli filmové novinářky. Swingové melodie diriguje Martin Doubravský, operní orchestr docela šlape! Do tanečních scén se zapojují sboristé, baleťáci hrají a zpívají. Navíc jsou organicky použity filmové dotáčky, na kterých je s úsměvem vysvětlen princip, na jakém němý film fungoval. Fungují světla i kouře. Začíná se hrát už v předsálí, a i když nejde o světovou premiéru v Hollywoodu, divák vstupuje do hlediště s pocitem, že bude svědkem něčeho mimořádného.
Vlastní děj je pohádka pro dospělé – hollywoodská limonáda, jak se kdysi říkalo, s jednoznačně charakterizovanými hlavními postavami, ale je pojatý s nadhledem a ironií. Kostýmy Veroniky Hinde evokují předválečnou éru včetně tehdejšího dámského prádla, nápaditá je scéna, obdivuhodná je dotaženost celku, i ty černobílé dotáčky se trochu klepou. Ústřední melodii Zpívání v dešti znám v modernějším pojetí Jiřího Korna, ale zpívající a stepující Jan Kříž v bílém kostýmu naznačuje, že na třpytivém pozlátku meziválečné předkrizové doby našich dědečků a babiček něco bylo.
Otto Hejnic
Liberecký Penzion pro svobodné pány
(Vloženo 11.5.2012)
Prvotní text napsal irský dramatik Sean O´Casey (1880 – 1964), upravil ho Jiří Krejčík a uvedl na scéně pražského Činoherního klubu v roce 1965, v roce 1967 ho také pro Barrandov natočil a později k němu na divadle vracel. Do penzionu slečny nesmějí, přesto je tam svobodní pánově pašují. Brilantní komedie má jednoduchou základní zápletku, vtipný text a hlavně dává velkou šanci představitelům hlavních rolí ukázat svojí komediální schopnosti v plném světle.
Inscenace měla premiéru v říjnu 2011, hraje se v Divadle F. X. Šaldy. Režisérem a autorem hudby je Michal Lang, scéna Michala Davida a kostýmy Tomáše Kypty evokují konec puritánského 19. století. Na úvod nájemník Martin Stránský pod okénkem majitelky penzionu – Michaely Lohniské protáhne svou slečnu – Štěpánku Prámkovou, děj ještě rámují vstupy policisty – Ladislava Duška a ošetřovatelů Václava Helšuse a Víta Musila.
Pak John Jo Mulligan – Michal Maléř, snažící se zachovávat dekorum, propašuje do pokoje svou trochu lehkomyslnou dívku Angelu Nightingaleovou, ztvárnila ji sexy blondýnka Barbora Mottlová. 
Jenže přijde také namazaný Daniel Halibut, druhý nájemník – Tomáš Dianiška a rozpoutá se ohňostroj nápadů a gagů. Celé představení má spád, ale s nástupem této trojice přichází pekelné tempo. Maléř, Mottlová a Dianiška objevují nečekané souvislosti, mohou v rámci daného textu částečně posouvat smysl, vzájemně na sebe reagují, myslím, že některé akce jsou improvizované. Představení má šťávu a zvláště pohybové kreace Dianišky jsou jedinečné. Je to živé kontaktní divadlo, hraje se naplno, před očima diváka něco nového vzniká. Rozhodně doporučuji zhlédnout.
Otto Hejnic
Otisky doby Jiřího Hankeho
(Vloženo 30.4.2012)
V Liberci v galerii U Rytíře byla 26. dubna 2012 zahájena výstva černobílých (až na jednu) fotografií Jiřího Hankeho. Autor (1944) začínal jako muzikant, vydal například knížku Stop time se snímky muzikantů. Dnes patří mezi nejznámější představitele sociální a dokumentární fotografie. Na výstavě jsou snímky ze známého cyklu Lidé z Podprůhonu, první dělnické kolonie na Kladně, také další cyklus Periférie zachycuje všední den outsiderů. Časosběrný dokument Pohledy z okna mého bytu zachycuje měnící se dobu. Co je pomíjivé a co setrvává? Hanke to zachycuje například na několika snímcích postupně chátrajícího a nakonec zachráněného baráku, nebo na snímcích otců a synů, jsou zde Jaromírové Jágrové, zpěvák Jaroslav Hutka se synem Vavřincem, nebo otec a syn oba jedné dělnické profese. Kdo jsme byli? Soudruzi popíjejí pod bystami s harmonikou, na dalším mejdanu sedí mezi kamarády mladý Petr Kalandra, teď právě vyšlo Marsyas live, 1973 – 1978, tohle všechno setrvává, je součásti paměti nás starších. Místo Hankeho srdce není malebná Praha ale jeho odstrčené Kladno a to srovnává s USA. Nachází podobná malá autovrakoviště, jednomu z prvních mrakodrapů, známé „Žehličce“ v New Yorku, našel v Kladně novější sestru. V dnešní době převládá názor, že jedinec je svého štěstí strůjce a nemá se ohlížet na druhé. Domnívám se, že Hanke ukazuje, že patříme k sobě, že jsme součástí proudu dějin a že na světě nejsme jenom pro sebe. Výstava je otevřena od pondělí do pátku, od 10 do 17 hodin, a potrvá do 7. června.
Veselá benefice Václava Helšuse v libereckém Malém divadle
(vloženo 12.3.2012)
Představení se konalo 6. března 2012 v Helšusem oblíbeném variabilním prostoru Malého divadla, v den autorových 65. narozenin. Přišli hlavně jeho ctitelé, přátelé a kolegové herci. Zazněly některé další bajky, v prosinci neuvedené, vrátil se Hrobník dánský i Strašák.
… [ celý text ] …
Být na jevišti, to je jako plavba v peřejích
(vloženo 1.3.2012)
Na kávě s… Redaktor MF DNES hovořil s libereckým hercem Václavem Helšusem o filmu i divadle
Povídání Jana Šebelky s Václavem Helšusem vyšlo 29. 2. 2012 v liberecké MF DNES
… [ text rozhovoru ] …
Václav Helšus
Veselá benefice aneb divadlo jednoho herce v kostce
v Malém divadle 6. března od 19 hodin
(vloženo 24.2.2012)
Bajky od Ezopa po Brontosaura, Hrobník dánský,Strašák, Obsluhoval jsem anglického krále, Banzai,Tak pravil Zarathustra, Po nás opona.To jsou tituly inscenací oblíbeného libereckého herce Václava Helšuse, které jsme mohli vidět v uplynulých letech na mnoha českých jevištích. K „divadlu jednoho herce“ ho, jak říká, přivedla touha setkávat se s diváky přímo, bez tradiční role – masky klasického divadla. Jeho autorský přístup mu tak umožňuje pohybovat se od talk show až po odvážné variace takzvaných „nehratelných textů“.
U příležitosti svých 65. narozenin (6. března 1947) se rozhodl uspořádat minifestiválek těchto titulů. Ve druhé půli večera pak autor, režisér a herec Václav Helšus představí svou vizi divadla v roce 2050.
Křest česko – německé čítanky NAŠE KRAJINA SLOV – UNSERE WORTLANDSCHAFT
(vloženo 15.2. 2012)
Konal se v pondělí 13. února 2012 od 18 hodin v knihovně v Liberci. Úvodem moderátor Vladimír Píša představil knihu a pak zpovídal jejího editora Jana Šebelku, který řekl: „Zatímco v minulých letech Kruh autorů Liberecka (KAL) uváděl na stránkách sedmi Kalmanachů a třiceti Světlíků německé autory, mající vztah k Liberecku, dnes představuje české autory a výtvarníky regionu v česko-německé čítance, aby si německy hovořící mohli udělat představu, jak se na Liberecku píše a maluje. Nepředstavuje novinky, ale výběr z toho nejlepšího. Kniha bude také praktickou pomůckou studentům a učitelům obou jazyků i všem, kteří se německy a česky učí. Publikace vznikla za přispění Euroregionu Nisa, Evropského fondu pro regionální rozvoj a programu Cíl 3.“
… [celý text a fotogalerie] …
Křest česko-německé čítanky – pozvánka(vloženo 3.2. 2012)
Spadne Kometa znovu na jeviště? (vloženo 2.2.2012)
Muzikál Chytit kometu se hrál v Příbrami a dvakrát v Praze U Hasičů v roce 1999. Otto Hejnic napsal k natočeným písničkám bratra Jiřího nové libreto. Nyní muzikál nabízejí divadlům a dalším možným zájemcům
Karel Kuna (autor obalu soundtracku původní verze muzikálu): Proč ses k muzikálu vrátil?
Otto Hejnic: Slečny, které se usmívají, se neculí na mne, ale na kluka, který je za mnou. Vždycky. Tak jsem se do osmnácti let vrátil alespoň na papíře jako autor libreta.
Nyní to bude muzikál z 90. let. Třída gymnázia jede na workshop, jde se s ní rozloučit bývalý spolužák, rebel Démon, který s dalšími kluky zakládá kapelu. Matkou utlačovaný Martin uvidí ve vlaku Janu. Jejich ztracená a znovu nalezená láska je popsána v synopsi. Vztahy ovlivňují právě 90. léta, což nebyl jen čas přenosných kazeťáků, ale lámala se epocha. Přišlo tržní hospodářství a vstupovali jsme do Evropy, což přinášelo nové šance na úspěch i zavírání zastaralých fabrik. V tomto prostředí se musela nastupující generace i dospělí zorientovat.
Kuna: Jaké je obsazení a co nabízíte?
Hejnic: Pět kluků a pět holek, mladých může být více, a šest dospělých, jedna paní by měla umět zpívat. Nabízíme 24 nahraných písniček, libreto a texty písniček. Noty, nebo nahrávky k písničkám poskytneme vážným zájemcům.
Kuna: Jaké jsou první ohlasy?
Hejnic:První možný termín realizace je za dva roky, řekl mi do telefonu jeden pan ředitel, ale nejdřív si musí přečíst libreto a poslechnout písničky. Ale libreto, následující synopse, texty písniček i jednotlivé písničky v mp3 jsou ke stažení na tomto serveru na stránce
http://www.kruhautoruliberecka.cz/?page_id=1483,
i na stránkách www.petrottoaja.cz, třeba si nás nějaký divadelní podnikatel, který chce dělat muzikál o mladých lidech z českého prostředí, najde.
Skotský večer 2012
Vážení přátelé,
rádi bychom Vás tímto pozvali na Skotský večer 2012, který se v letošním roce koná 10. února v novém kulturním centru ve Vratislavicích (stavba Libereckého kraje 2011).
Večer bude jako vždy plný skotské hudby, tance a zábavy a bude se konat na oslavu skotského básníka Roberta Burnse. Mnozí z Vás možná ví, že skotské tance nejsou jen výhradně pro páry, ale jsou to tance převážně skupinové, proto se nebojte přijít i v případě, že Váš partner nechce jít s Vámi. Tance povede skupina Jizerský bodlák. Jsou to zkušení a veselí tanečníci. Nebude chybět ani živá keltská hudba v provedení skupiny Goblin a Alastaira Edwards.
Centrum ve Vratislavicích je na tramvajové trase směr Jablonec nad Nisou a tramvaje jezdí celý večer, i v noci, takže dostupnost je výborná.
Vstupenky jsou k dostání na recepci Swallow School of English anebo na www.evstupenka.cz .
Srdečně Vás všechny zveme a budeme se těšit na společnou zábavu.
Richard Hunter
Veselá benefice Václava Helšuse
Moc vesele se v 20. prosince v libereckém Experimentálním studiu nezačínalo. Minuta ticha za prezidenta Václava Havla uctila památku poslední nejvýraznější české osobnosti. Helšusovy začátky se pojí s rokem 1969, kdy byl v Anglii a po Palachově sebeupálení se rozhodl vrátit domů. Helšus jako herec, naposledy v Švankmajerově filmu Přežít svůj život (2010) a předtím i jako autor, se snaží zjistit, co se skrývá pod povrchem věcí. V benefici autor vzpomene na éru Ypsilonky a cituje svá monodramata. V Bajkách konstatuje staré pravdy, Vlk nakonec bude muset sežrat Beránka bez důvodu. V Hrobníku dánském připomene slavné Hamlety. Stařičký kotoučový magnetofon a gramofon zachycují hlasy dávných hereckých bardů, pamětníka až jímá melancholie, ale tyto posmutnělé pocity včas přehlušuje Helšusovo šťavnaté kontaktní herectví, například v ukázkách z monodramatu Obsluhoval jsem anglického krále. Až dlouho po závěrečném potlesku jsem si plně uvědomil, že svatý František z Assisi, z hry o něm byly závěrečné ukázky, byl vrstevník sv. Anežky České, prvních Přemyslovců. Že jakýsi prazákladní optimismus setrvává, navzdory vnějším podmínkám, dříve totalitě, nyní globalizaci. Myslím, že Helšusova Veselá benefice spojuje ducha a srdce.
Otto Hejnic
Další autorské čtení Jizerských květů
Autorské čtení z knihy Marka Sekyry a Otokara Simma Jizerské květy se koná 13. 12. 2011 od 17 hod. ve 2. patře městské knihovny v Jablonci nad Nisou.
Veselá benefice Václava Helšuse
one man show Václava Helšuse na téma: herec – včera, dnes … a co zítra? bude uvedena 20. prosince v 19.30 v Experimentálním studiu v Lidových sadech v Liberci. Je to nové dílo, Helšusova někdy groteskní jindy zmoudřela úvaha o tom, jak vzniká divadlo.
První veřejné čtení veršů Marka Sekyry ze sbírky Úvozy
První veřejné čtení veršů Marka Sekyry ze sbírky Úvozy, vernisáž provensálských a českých krajin Štefana Škapíka a vystoupení country kapely Tuplák se konalo 5. prosince 2011 v prostorách Krajské vědecké knihovny v Liberci. Básnickou sbírku a obrazy jejího ilustrátora představil Stanislav Kubín, Tuplák zazpíval a Marek, doprovázený dcerou Vivien přečetl několik básní. Předseda KAL Luboš Příhoda autorovi pogratuloval a předal mu kvalitní láhev. Návštěvníci se přesunuli do prvního patra, k vystaveným krajinám, které bude možno shlédnout do 30. prosince a postupně se vraceli do druhého patra, kde dál hrál Tuplák. Početným návštěvníkům se celá akce líbila, a oba krajináři, lyrik Marek Sekyra a výtvarník Štefan Škapík, si dobře rozumějí i na stránkách sbírky Úvozy.
Text a foto Otto Hejnic
Křest knihy Jizerské květy/Iserblumen
V úterý 29. listopadu se v Krajské vědecké knihovně v Liberci uskutečnila akce, při níž byla představena kniha Otokara Simma a Marka Sekyry Jizerské květy/Iserblumen. V knihovnou vydávané česko-německé antologii německy píšících autorů z Jablonecka a Semilska naleznou čtenáři vedle autorských medailonů opět i ukázky z díla, a to jak v češtině, tak v němčině. Kromě rodáků z popisované oblasti, např. Marie Hübner, Marie Kwaysser, Adolfa Benglera, Antona H. Bielaua, Karla. R. Fischera či Gustava Leutelta, jsou v knize uvedeni také významní autoři v regionu působící, např. Franz Grundmann či Josef Meißner. Některé texty jsou psané v místním německém nářečí, takže jejich zveřejnění představuje jedinečný krok k zachování těchto děl pro další zájemce, velký ohlas vzbudilo jejich předčítání panem Ervínem Šolcem v originálu. Kniha byla pokřtěna za účasti náměstka primátorky pro ekonomiku a systémovou integraci úřadu Statutárního města Liberec Jiřího Šolce, vedoucího odboru kultury, památkové péče a cestovního ruchu Libereckého kraje Martina Nechvíle a tajemníka městského úřadu v Jablonci nad Nisou Marka Řeháčka. Vydání publikace finančně podpořilo několik sponzorů: Česko-německý fond budoucnosti, Ministerstvo kultury ČR, Statutární město Liberec, Adalbert Stifter Verein, Verein der Freunde der Martin-Opitz-Bibliothek, Město Jablonec nad Nisou a Rakouské kulturní fórum v Praze. Knihu bude možné získat za 113,- Kč v Krajské vědecké knihovně, v Jabloneckém kulturním a informačním centru a na dalších místech v regionu.
Marek Sekyra křtí sbírku Úvozy
V pondělí 5. 12. 20011 v 17 hodin ve Státní vědecké knihovně v Liberci se koná křest básnické sbírky Úvozy Marka Sekyry a zahájení výstavy obrazů a kreseb Štefana Škapíka , který sbírku ilustroval. Úvodní slovo má Stanislav Kubín, dále vystoupí country skupina Tuplák.
čtvrtek 2. prosince 2011
Právě vyšla kniha Josefa Krále Střemhlavý let v kleci
(hovory s Bohumilem Hrabalem a jiné texty)
Vázaná kniha má 352 stran a barevné laserové grafiky autora, vydalo ji nakladatelství King.
čtvrtek 2. prosince 2011
Vycházejí pohádky Jiřího Janáčka Kašpárkoviny
Knížku ilustrovala Jaroslava Váňová, má 80 stran a vydalo ji nakladatelství Bor
JIZERSKÉ KVĚTY
Úterý 29. listopadu 2011 od 18 hodin
Křest knihy a autorské čtení
Nejnovější komentáře