Obsluhoval jsem anglického krále podruhé

„Román Bahumila Hrabala Obsluhoval jsem anglického krále vyšel poloilegálně v Jazzové sekci. V Liberci ředitel Petr Novotný dostavoval Malé divadlo, šéfdramaturg Alois Bejblík prohlásil, že na podzim 1989 se divadlo otevře Hrabalovým Obsluhoval jsem anglického krále, naší adaptací.  Hrabalovi právě umřela manželka, tak mi dal volnou ruku,“ píše autor divadelního textu a režisér Petr Palouš. Úspěch byl kolosální, Cestáře Pinďu hrál tehdy Václav Helšus.


Roku 2021 opět hraje Václav Helšus, režíruje Petr Palouš, hra měla premiéru 8. října 2021, viděl jsem představení 22. října. Inscenace se hraje na středu scény, jeviště je dvoustranné, z boku je dřevěný vchod, nad ním stojí budka, uprostřed je osmiúhelník, vzadu je jakési široké červené auto, jehož střecha při intimních chvílích se dá sklopit, protektorát se zdůrazňuje vlajkou s hákovým křížem, úplně vzadu jsou bysty Hitlera. Výtvarnice Jitka Moravcová muže oblékla do číšnických fraků,  uniforem, obleků, klobouků, obyčejné chlapy dozelena, Etiopany do komických rouch. Něžné pohlaví   je v dráždivých sukních s velkými výstřihy, z  velblouda ukázala hlavu a krk.

Hlavní hrdina je drobný, jmenuje se Dítě, je všemi přehlížený a utiskovaný, má sen být majitelem hotelu a stát se milionářem. Většina z vás viděla barevný film Jiřího Menzela, kde jsou hrdinové dva. V inscenaci vystupuje Pikolík Pinďa, Ondřej Kolín, tahaný za ucho, který nesmí vůbec nic vidět, ale druhým uchem musí všechno slyšet. Při prodeji párků se usilovně snaží vrátit peníze zpátky, vlak dostihnout, ale nikdy se mu to nepovede. Šetří si na první holku, kterou předtím zasype kytkami, čímž ji dojme. Pan Walden, Martin Polách, který předvádí nový kráječ salámu, klade bankovky na koberec, sleduje Pinďu, jak nedobíhá vlak, a předvídá mu úspěch. Vrchní Skřivánek, hostující bývalý dramaturg Martin Urban, je nejlepší, protože obsluhoval anglického krále, u něj se učí Pingl Pinďa, Tomáš Váhala, ale že ho vyznamenal císař, musí jít pryč. Třetí Pinďa, Václav Helšus, cestář, je od začátku přítomen. Představuje zmoudřelého Dítěte za socialismu. 

Hostující Daniel Ondráček, také jako Zdeněk Anděl s rudými křídly, Martin Stránský, Tomáš Impseil, Jaromír Tlalka, Přemysl Houška a Filip Jáša hrají desítky postav, stejně jako Jana Hejret Vojtková, Jana Stránská a Michaela Foitová. Princip je, že drobný Pinďa, který se postupně dostane k větším penězům, v závěru pohoří a musí jít jinam, kde ho čeká to samé. Češi ho nechtějí, tak se dá k Němcům, zastane se německé nacistické učitelky Lisy, které na ulici chlapi berou bílé podkolenky, hraje ji Veronika Korytářová. Němci ho taky nechtějí, ale Lisa si ho vybojuje, když už je Němec, může s ní počít dítě. Sama válčí na frontě, přiveze vzácné známky.

Je zajímavé srovnat možnosti filmu a divadla, třeba v lebensbornu, kde mají němečtí vojáci zplodit s německými  dívkami nové bojovníky, kde si tři vojáci ani nesundají horní díl uniformy a tři dívky v bílém zaujímají pozice, působí opravdu komicky, zvláště když v další scéně dívky s blonďatými copy mávají nad hlavami dětskými  panenkami. Nebo scéna náletu, kde je místo krytu a bomb jen otřes a zatmění. Legračně působí důstojníci v německých uniformách. Nebo když mladší Pikolík Pinďa vyčítá staršímu Pinglovi  Pinďovi německou Lisu. Tady divadlo vyhrává. Petr Palouš ale nechal  nesvéprávného synka Lisy a Pindi  zatloukat hřebíky, Menzel ve filmu syna vynechává.

V závěru staří hoteliéři nechtějí nového zbohatlíka, i když Pinďa milion za staré známky prokazatelně má. Nakonec od komunistické vlády po dvou letech vězení dostává místo cestáře v horách, kde už, ztvárněný  Václavem  Helšusem, rekapituluje svůj život.

Inscenace Obsluhoval jsem anglického krále po víc než třiceti letech kupodivu nezestárla, drží ji tři Pinďové,  mladičký  Ondřej Kolín, dozrávající Tomáš Váhala a Václav  Helšus,  který už ví, že peníze neznamenají nic, a Veronika Korytářová, německá učitelka, která uvěřila nacismu a lásce zároveň.

Petrovi Paloušovi se za pomoci všech herců znovu podařilo vytvořit fresku, která vypovídá o šťastném čase milionářů za první republiky, o vzestupu a pádu nacismu a o nástupu komunistů.    Bohumil Hrabal, který román napsal, zemřel v roce 1997 a patří mezi světové spisovatele, kteří tu s námi zůstávají.

Určitě se přijďte podívat, budete mít o čem přemýšlet.

Otto Hejnic

Comments are closed.