Otto Hejnic

Příhody lišky Bystroušky

V Liberci v Divadle F. X. Šaldy se 14. ledna 2020 konalo představení opery Leoše Janáčka Příhody lišky Bystroušky režisérky Lindy Keprtové.  Opera, která byla poprvé uvedena  v roce 1924 v Brně, měla stejného skladatele i libretistu, Janáček ji složil dle seriálu spisovatele Těsnohlídka, který vycházel v Lidových novinách. Využívá  moravský folklor, příběhy malé lišky chycené myslivcem rozehrávají  příběh, pohádku, kde vedle osudů lišky Bystroušky poznáváme venkovský život lidí, kteří se v lese s Bystrouškou setkávají.

Linda Keprtová v rozhovoru řekla: „ Nechala jsem lišce zrzavou barvu, ale zbavila ji ocasu a oušek.“ Už jsem jako kdysi nesledoval, nakolik se Leoš  Janáček liší třeba od Dvořáka, ale poslouchal jsem samotný příběh.

V titulní roli jsem slyšel místo Livie Obručnik Venósové Veroniku Kaiserovou, která představení absolvovala jako studijní úkol, myslím, že je dostatečně vyzrálá, aby velkou roli  s přehledem až suverénně zvládla, zpívala lehce, když liška utrpěla úhonu, dovedla se rozpálit. Revírníka zpívá  Pavel Vančura,  s puškou uléhá na gauč z nerezových trubek, přemítá nad svým životem.Vedle něj je strom, kus dál třímetrová plošina se zábradlím, scéna je uzavřena stěnou s kulatým výřezem, ve kterém se zjevují  jednotlivé postavy. Na scéně je láhev, ze které Rechtor, Dušan Růžička, pije kořalku, starodávné kolo, z něhož podnapilí padají  a o které se opírají, aby mohli nějak domů. Farář, Josef Kovačič,  jen  vzpomíná na  to, co ho potkalo. Gauč i kolo, které nachystal scénograf Michal Sirový, představují první republiku, dávno, jaké si ještě dovedeme vybavit. Kostymér Tomáš Kypta vymyslel bezčasé venkovské šaty, ale do liščího zrzava oblékl celý Severáček, červenobíle oděl dámský sbor jako Slepice, kterým velí křiklavý Kohout, Věra Poláchová.  Pes Lapák má brýle, je za nimi Petra Vondrová. Revírníkovou zpívá Jaroslava Schillerová, hospodského Páska Sergej Kostov, jeho ženu  Blanka Černá. Jediný, kdo ještě něco hodně  chce, je pytlák Harašta, Csaba Kotlár.

Liška Bystrouška utekla ze zajetí,  pomstila se slepicím, zmocnila se nory, zbývá  něco zatím nepoznaného, přichází Lišák Zlatohbřítek a po svatbě mají celý Severáček.

Liška Bystrouška táhne s sebou červené kufry, ale pak se musí rozhodnout.   Lišáka Zlatohřbítka skutečně hrála Alžběta Vomáčková, musel jsem se pro jistotu podívat do programu.

Sbormistryní  byla Anna Novotná Peštová, choreografkou Ladislava Košíková.

Hudbu nastudoval a řídil Martin Doubravský, zněla mi, jako něco znovu objeveného. Režisérka zdůraznila působivě lidské rysy. Jak přišla liška Bystrouška k potomkům,  nechám na divácích.  Představení se mi opravdu líbilo.

Otto Hejnic

Hárún a moře příběhů v Malém divadle

12. ledna 2020 v 15 hodin jsem v libereckém Malém divadle viděl hru dle Salmana Rushdieho Hárún a moře příběhů, což má být fantastický příběh o dobrodružné cestě na skrytý měsíc Země, zaměřenou na děti od 8 let. Dramatizaci udělali Tom Supple s Davidem Tushinghamem, hru přeložil Michal Strenk.

V režii Jiřího Hajdyly hraje Hárúna  Chalífu Ondřej Kolín, drobný chlapec v krátkých kalhotech se zlatým batůžkem, který chce najít svoji matku, Soráju Chalífovou, Janu Stránskou, v modrobílém kostýmu. Ta opustila Chalífova otce Rašída, odešla za Profesorem, který nemá žádnou fantazii na rozdíl od ztraceného otce, vysokého Jana Jedlinského, v modrobílém kostýmu, který má příběhů hodně. Jedlinský hraje i další figury.

Pro diváka bez velké dávky fantazie je problém se v postavách orientovat, např. Jana Stránská kromě  maminky hraje též Vodního džina, který ji pomáhá Hárúnovi  hledat! Výprava Davida Janoška naznačuje nereálnost scény, což je zdůrazněno svícením. Hezké jsou na začátku i ke konci inscenace deštníky, autobus, do kterého všichni sedají, řídí ho Michaela Foitová, hraje také Alealex, zvláštní barevné nákrčníky, válka se vede s kufry na kolečkách, nápadů  je mnoho.  Setkáváme se s něčím nezvyklým, zvláštním, a to je také podtrženo v druhém jednání, kdy tmavý Chattam Šad, v podání Veroniky Korytářové, v černé průsvitné látce útočí. Korytářová také hraje Pana Sengupta a Předsedu Faleže, Udatnou stránku a Mluvku zahrála Eliška Janstová. Onitu Senguptovou, Princeznu Vřeštivku Jana Hejret Vojtková, Prince Blabolu a Krále vytváří Martin Polách, Mlčislavského vyslance zahrál Přemysl Houška, Breptu, Mistra bojovníků a Morada stvořil Petr Hanák. Nakonec vše dobře dopadlo.

Jeden z mála jsem na představení šel bez dětí, jejich rodiče si asi užijí těžkou chvíli, kdy jim budou Hárúna zpětně vysvětlovat.

Hra měla premiéru v prosinci 2019.

Otto Hejnic

 

Baletní Sluha dvou pánů

Šéfová libereckého baletu Alena Pešková šla za svým cílem ukázat, co všechno se dá řečí těla zobrazit. Poslední její prací v libereckém Šaldově divadle je groteska Sluha dvou  pánů Carla Goldoniho z 18. století. Dne 7. listopadu 2020, kdy jsem se dostal na reprízu baletu, měl na prvním balkoně program představení prakticky každý, bez něho by inscenace, v níž probíhají různé záměny, nebyla fakticky možná.

Alena Pešková se ujala libreta, režie i choreografie za pomoci Michala Vejskala, který krom tří zpívaných skladeb složil většinu hudby. Melodie se nesou v rytmu swingu. Luděk Hora vymyslel scénu, obvyklou spíš na opeře, jeviště je sevřeno stěnami s dveřmi, v první půli jsou na stěnách černobílé konkrétní obrazy, v druhé je vzadu malý bar se skleničkami a s obsluhující dvojicí. Kostýmy Moniky Kletečkové se nesou v duchu třicátých let.

Od premiéry, která se konala 15. listopadu, uplynuly necelé dva měsíce, dost na to, aby se inscenace mohla usadit. Šéfová je pryč, ale  po ní zůstalo zábavné a možno říci dokonalé představení. Nedávno si baletní prostor opatrně ohmatávala Annabel Pearce, dnes se jako Klárka, dívka z lepší rodiny, zasnubuje se Silviem, Jaroslavem Kolářem. Každé slovo je odehráno pohybem, aniž by bylo vysloveno.  Sluha dvou pánů, commedia dell´arte, vychází z rytmu řeči, ale které?

Truffaldino, sluha dvou pánů, je v podání Rorryho Fergusona bravurní tanečník, který se věčně zubí, suverénně se pohybuje a vnáší do obvyklého děje okamžik zjevení. Klárčina služebná Smeraldina, Nuria Cazorla Garcia, si myslí na Truffaldina, Raspogni, hraný v mužském oblečení Rie Moritou, bravurně šermuje s pistolí a chová se chlapsky,  se nakonec přiznává, že je Beatrice. Florindo, Ennio Zappalá, první pán, a Raspogni, druhý pán, svého sluhu Truffaldina zrovna nehýčkají.

Brighella, Alexey Yurakov, Pantalone, vdovec a otec Klárky,  Jean- Charles Dumont, a  Doktorka, matka Silvia, vdova, Lenka Marhavá, se  snaží vrátit inscenaci předpokládaný děj. Barmani, Marika Mikanová a Carlos Ruiz, zatím přihlížejí.

Komplikované představení ukázalo hvězdného Truffaldina, Rorryho Fergusona, potvrdilo pečlivou Klárku, Annabel Pearce, a zvláště skvělou dvouroli, Raspogniho a Beatrici, Rie Mority. Myslím, že to byl choreografický vrchol, Alena Pešková ztvárnila zatím nejsložitější dílo.

Otto Hejnic

Zemřel pan Josef Vinklát

Zemřel náhle, 14. prosince 2019,  ve věku 85 let, s milovaným zesnulým se rozloučíme v pátek 20. prosince v 11 hodin v kostele sv. Antonína Paduánského v L iberci – Ruprechticích, četl jsem v e-mailu.

Jeli jsme na poslední rozloučení s mojí ženou, dvě členky z jejího Cantemu,  Milada a Marcela, byly zemřelého nevlastní dcery z druhého manželství. Pepíka jsem dlouhá léta znal, byl nejlepším přítelem výtvarníka a příležitostného herce Milana Janáčka, který mi ilustroval pár knížek, potkával jsem se s ním na vernisážích v Síňce, U Rytíře, v Babylonu a v Lázních, tiskli společně bibliofílie pro pražský PEN klub. Pepík stále hýřil optimismem, lákal mne, ať tam vstoupím, a většinou mi chtěl dát výtisk, tiskl Antonína Bajaju, Jiřího Žáčka, Komunismus po česku bývalého předsedy PEN klubu Jiřího Stránského a mnohé další. Milan Janáček do bibliofilií vytvářel 5 až 6 suchých jehel, rozmnožovali je podepsané, očíslované, 50 až 80 stránek dlouhé, 80 až 100 výtisků, zadarmo a rádi. Spolu s výtvarníky, literáty a dalšími přáteli se léta scházeli v pondělí odpoledne v Ruprechticích U Piráta.   Continue reading

Valná hromada Obce spisovatelů v Praze

V pátek 6. prosince 2019 jsem jel do Slovenského domu v Praze,  abych se od 13 hodin zúčastnil  nevolební  valné hromady Obce spisovatelů České republiky. Zapisuji se a platím členský příspěvek, seniorských 400 Kč za rok 2019. Zdravím známé členy rady. Krátké úvodní slovo má předseda Tomáš Magnusek. Zdravím webmastera Obce Frantu Tylšara, který mi posílá všechny zprávy, nového  novináře Dušana Spáčila, noviny Obce se jmenují N.O.S.
Continue reading

Kostky jsou vrženy aneb Don Juan a hlavně pocta Jaroslavu Ježkovi

Ve čtvrtek 28. 11. 2019 v Naivním divadle v Liberci vystoupilo Studio Ypsilon s představením Kostky jsou vrženy aneb Don Juan a hlavně pocta Jaroslavu Ježkovi. Libereckou éru Ypsilonky jsem absolvoval téměř celou, pamatoval jsem si hlavně Michelangela, viděl jsem jejich televize, například Večery na přidanou, ale neznal jsem jejich poslední tvorbu. Absolvoval jsem rozstřel přes internet a v druhém kole jsem získal jediný lístek. Continue reading

Pohádkový Divotvorný hrnec od Šaldů

Po 9. listopadu 1938 , kdy byla  Osvobozenému divadla odebrána divadelní koncese, odjíždějí Jiří Voskovec a Jan Werich do USA, kde se seznamují  s muzikálem Finian´s Rainbow, irským pohádkovým příběhem, k němuž hudbu stvořil Burton Lane, libreto Edgar Yip Harburg a texty Fred Saidy. Voskovec a Werich muzikál výrazně předělávají, v jejich příběhu do USA jede Josef Maršálek a potkává se s českým vodníkem Čochtanem, kterého si zahrál Jan Werich,  první premiéru  6. března 1948  v Divadle ABC režíroval  Jiří Voskovec. Continue reading

Horoucí srdce, ale nohy v bahně

„Jsi sice externista na kulturu, ale přijede Havel! To by sis jako novinář neměl nechat ujít,“ řekl mu Luboš Příhoda, šéfredaktor Regionu. Continue reading

Geniální finta

Byly to naprosto bezvýchodné dny. Z mlhy čouhala jen špička těžní věže Petra Bezruče. Ráno mě vzbudilo kopnutí do pelesti postele. Nazrzlý Milan se nepřítomně culil: „Čiloušovi se už po tobě stejská.“

„Láska nehněvaná není milovaná.“ Sáhl jsem po knížce spadlé na zem. Continue reading

Tajemný hrad v Karpatech v Naivním

Loutkovou hru na motivy Julese Verna napsal liberecký Vít Peřina, hraje ji Divadlo  ALFA v Plzni, režii má Tomáš Dvořák. Navštívil jsem 14. listopadu 2019  představení v libereckém Naivním divadle. Continue reading