Zemřel Pavel Luis Havlík (25. 5. 1953 – 19. 4. 2017)

Byl jsem v pátek 28. 4. na jeho pohřbu v Liberci a zdálo se mi, že se pohřbívá celá jedna generace, která naplno zažila pád totality a nástup nové doby. Tehdy se prosazovala mladá krev, jež získávala posty starých ověřených soudruhů. Na LVT se sjížděla celá republika za Waldemarem Matuškou a Evou Pilarovou, ale v Experimentálním studiu, ještě v Barvířské ulici, hrály folkové skupiny, ..a hosté, s Pavlem Luisem Havlíkem, Mirkem Ošancem, Ivou Sekotovou a Honzou Nikendayem, nebo bluesoví Pohromadě na přehradě, s Ivetou Kotrmanovou a Ivanem Jechou. Pavel Havlík, řečený Luis, začínal s lovosickou kapelou Atropa bela dona, které složil většinu skladeb, ale brzy hrál s libereckou kapelou…a hosté.

V té době Panton, který se věnoval menšinovým žánrům, vydával malé gramofonové desky za 12 Kčs, mezi nimi je i záznam Dylanovy písně s Havlíkovým textem. Pod názvem Porta 88 vydal dvě skladby skupiny … a hosté, kde je P. Havlík uveden jako skladatel – Blues o zipu a Houpací síť. Havlíkovi vyšly i další písničky, např. Zmoklá balada, kterou zpívá.

PavelHavlik-big

Po roce 89 jsem se hodně věnoval publistice, krom knížek a výstav jsem do Regionu, který vznikl rozšířením bývalého Vpředu, psal o blues a folku, z Malé výstavní síně jsem běhal na kapely a užíval si toho, že všechno najednou šlo. Dokonce se zdálo, že přichází úplně nová vlna. V Liberci to byl například rockový Solomon Bob, ale vystupovala zde řada folkových, countryových a bluesových kapel. Pavla jsem znal, seděl v Liberci a domlouval asi na pěti místech v kraji mému bráchovi Jirkovi propagaci desky Polívka dršťková Kapitán Nemo bandu, oni písničky z desky pustí, ale Jiří musí přijet do rádia a o desce pohovořit.

Pavel Luis Havlík byl guru všech dřevních bluesových a folkových kapel, pořád věřil, že jednou se jim povede dostat se nahoru. Zlomem v jeho životě bylo, když jeho dceru Kateřinu těžce zranil motocyklista. Myslí jí to, ale nemluví a zůstala na vozíku dodnes. Luis učil dál hru na kytaru, v PKO, na Univerzitě Komenského, ve Vratislavicích, ale péče o dceru mu zabírala stále více času.

V krematoriu měl proslov PaedDr. Jan Prchal, který zařídil na Jabloňové ulici při základní škole ZUŠ a vedl soubor Reneta, nyní v knihovně uvedl Jiřího Černého a Beatles. Po několika anglických skladbách zazněla píseň, kterou Luis sám zpíval, kde zní „čas je teď to jediný, co mi zbylo, vy, pane, nevíte, co je být sám.“ Už mu čas došel, říkal jsem si. Paním vlhly tváře a vytahovaly kapesníky, otrlí mužové středního a pozdního věku si uvědomovali, že se s nimi neloučí jen Pavel Luis Havlík, ale bláznivá 80. a 90. léta.

Bylo našlapáno. Spoustu lidí jsem potkával, ale nedovedl si vybavit jejich jméno, na řadu dalších jsem marně mával. Potkal jsem bývalou ředitelku knihovny Dášu Helšusovou, herečku Markétu Tallerovou, fotografy Honzíka, Doška, Šimra a jeho paní, bývalé kolegyně z Cantemu, někoho z práce, někoho z výtvarníků, někoho z muzikantů.

Na Wikipedii se objevilo Havlíkovo jméno s tím, že chybí dva důvěryhodné zdroje, jinak ho 7. května smažou.

Požádal jsem o informace Honzu Prchala. Řekl, že ho léta zná, v Osečné, kde si zrenovoval bydlení v čísle 143, byl. Učil s ním společné žáky, svého syna Ondru, klavíristu Třešňáka, také spolu hráli….

Zatím jsem na Wikipedii našel, že Havlík pro liberecké Naivní divadlo složil roku 1996 hudbu ke hře Vánoce s Kulišákem a s Frederikem Velinským, synem Kapitána Kida, vydal hudební publikaci 1419 kytarových akordů.

Dovolal jsem se Mirka Ošance. Učili spolu na hudebce, naposled v Lidových sadech, ale Luis dlouhou dobu dělal dramaturgii Experimentálního studia, určoval, co se tam bude hrát. V Naivním divadle se oba dva podíleli na Vánocích, Zlatovlásce, Líném Larsovi a žabce kouzelnici a na Křesadle. V Ústí připravovali dvacet let Zvukového portýra, vydali dohromady hudební knížku „Je to brnkačka,“ což byla populární škola hry na kytaru, akordy a povídání, co s nimi.

„Kde bych našel, co Luis udělal?“ zeptal jsem se. „Například …a hosté vydali LP, Slavnosti ticha, část byla dovozová, český text zajistil Havlík, dělal většinu textů a někde i melodii.“ Zíral jsem, tohle mi uniklo. „Kde se to dá sehnat?“ „Vyšlo to na LP, jenže na klasické velké desce, někdy kolem roku 1993. Mám to někde překopírované na CD. Pro Pohromadě na přehradě dělal Havlík asi třetinu textů na cizí melodie. Dnes je zde populární skupina Jarett, na každém jejich albu je minimálně jedna skladba od něho. Textoval kapelu Jen tak, kde jsem hrál. Jeho texty hraju se Stráníky, částečně obnovujeme věci, co jsme dělali s kapelou .. a hosté.“

„Našel jsem na Folk time, že jste s Luisem udělali koledy Půjdem spolu do Betléma pro zpěv, kytaru a zobcovou flétnu.“ „To jsem zapomněl zase já.“

„Co děláš?“ „Učím v hudebce, o sobotách a nedělích hraju se Stráníky a podobnými kapelami a jsem hudební dramaturg v Naivním divadle. V létě konferuju folkové hudební festivaly. Koncertujeme po celé republice, v létě víc, v zimě míň. Boom skončil, jsme menšinový žánr, ale jedeme dál.“ „Co znamenal Pavel Luis Havlík pro místní scénu?“ „Hodně, například napsal, Co mě na tobě nejvíc zajímá, skrejváš pod mosazným zipem. Všechno pojmenoval. Proto bylo na pohřbu tolik rozdílných lidí.“

Wikipedie je sice předčasně smazaná, ale článek na www.kruhautoruliberecka.cz snad vše napraví. Pavel Luis Havlík by si to určitě zasloužil.

Otto Hejnic

One Response to  Zemřel Pavel Luis Havlík (25. 5. 1953 – 19. 4. 2017)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>