Přišel 29. listopadu 2016 představit svou novou básnickou sbírku do libereckého knihkupectví Fryč. Jaromír Typlt, rodák z Nové Paky, je s Libercem spřízněn, po absolvování školy nastoupil místo vojny do Fokusu, kde MUDr. Michaela Petišková objevila mezi svými pacienty básnířku a malířku Hanu Fouskovou, které Typlt pomohl vydat první básnickou sbírku Jizvy. Po Karlu Čtveráčkovi převzal Malou výstavní síň, kam začal zvát performery z Česka i z ciziny, vedle Síňky vznikla kavárna, kam se  uchýlili Fokusáci a kde také vystavovali začínající umělci. Karel Došek a Karel Čtveráček fotili výstavy a lidi kolem.
Vydal Síňku, v níž shromáždil zprávy o konaných výstavách a psaní o nich a kde dostali slovo i minulí  vedoucí.  Vytvořil  například „knihy“ s výtvarníkem Janem Měřičkou, vystupoval na nejrůznějších čteních a  zkoumal  s Pavlem Novotným zákruty jazyka v dadaistických akcích, působil jako kurátor ještě v galerii U rytíře, kde  vedle zasvěceného uvádění autorů jsem ho slyšel i kvalitně hrát na kytaru. Pak odešel do Prahy.
Doma jsem našel básnickou sbírku Ztracené peklo, Jaromír Typlt ji vydal v Českém spisovateli už v roce 1994, nenašel jsem sbírku Stisk, ale  objevil jsem znovu jeho a Měřičkovu knihu že ne zas až.
Začátkem večera básník Josef Straka z Jablonce dlouze mapoval váhu a důležitost Jaromíra Typlta na české scéně, vyšel mu jako člověk mimo proudy, důležitý outsider, ale s nikým nesrovnatelný.
Nová sbírka Za dlouho , čp 1,  kterou vydalo nakladatelství Argo, vyšla po devíti letech. Má 48 stran malého formátu, stála 148 Kč, obálku s použitím fotografie autora  provedl Pavel Růt. K Martinu Fryčovi přišlo asi dvacet soustředěných diváků. Typlt četl ze svojí knížky pozorně, s důrazem na každé slovo.
Soustředil bych se na závěr knihy, nejdelší báseň Zlomek B 101 pojednává o  autorovi a Františkovi, který marně chce osvětlit své konání,  smirkovým papírem chce vyčistit všechno, i podlahu. Čtyřicetiletý básník se vrací k příběhu.
Typlt  vzpomínal i na básnířku a malířku Hanu Fouskovou a na její pohřeb před rokem, přečetl, co napsal do Kalmanachu, a pak vyprávěl, jak proběhla zádušní mše. Seznámil se se Zuzanou Li, která přeložila knihu Jidi Majie, pomáhal jí s básnickými překlady. Navštívil Čínu a připomenul čínské moderní autory, například Jen Lieu- kcheho, který napsal román Rozpukov. S trochou melancholie musím říci,  byl to výjimečný večer, škoda, že nejsem básník.

Otto Hejnic