Otto Hejnic: Souboj – povídka z knihy Zase zvednout hlavu

Filip přihodil do vozíku v sídlištní samoobsluze tři balíčky italských špaget. Ema si toho všimla před pokladnou a dva balíčky šla vrátit.
Nadýchl se. Chtělo se mu zařvat, co si to dovoluje, ale u pokladny stáli sousedé z okolních paneláků a sledovali, jak se zachová. Absolutně nesnášel vracení zboží z nákupu zpátky do regálů, které říká: dal bych si, ale nemám na to.
Palčivě si pamatoval dobu, kdy se musel rozmýšlet, jestli si koupí cigarety, nebo nejlacinější tavený sýr. Dávno už nebyl chudý, vydělával víc než většina lidí ve frontě. Všichni se na malém sídlišti znali. Skamaráďovali se a rozkmotřovali na domácích mejdanech, okřikovali své i cizí vyrůstající děti. Ženské v krámu znaly jeho manželku, kterou opustil, a teď s ironickým úsměvem pozorovaly, jestli si tohle nechá líbit. Určitě si všimly, že pustil paní za sebou k pokladně, a správně usoudily, že u sebe nemá dost peněz, aby nákup za tři stovky zaplatil sám.
Ema se vrátila a usmívala se. Odvrátil se.
„Nezapomněl jsi na něco, Filipe? Jedny startky, paní pokladní.“
Už patnáct let kouřil sparty.
Vyšli ven. Díval se na ni a měl pocit, že ji musí smrtelně urazit. Vytočit do hysterie, až zrudne a přestane se ovládat. Pak se mu snad konečně podaří najít a trefit její tajné místo a její nesmyslná pýcha se rozsype jako sklo u auta, zasažené kamenem. Ale až u toho nebudou žádní čumilové.
Táhl plné tašky, Ema se nesla, natřásala se a rozhazovala blesky úsměvů kolem sebe.
Měla velké oči, velká ňadra, útlý pas a dovedla svoje přednosti náležitě zdůrazňovat. Zdravila i ženské, které jí záviděly, pomlouvaly ji a vyloženě nesnášely. Říkávala: „Ať vzteky puknou, rachomejtle.“
Filip si sednul na lavičku a zapálil si, potřeboval se z návalu vzteku vzpamatovat.
Kolem přešla kamarádka a její tenista. Něco mu říkala, ale on neodpovídal, měl oči upřené na kroutící se zadek Emy. Zastavila se, její fascinovaný manžel šel dál.
„Měl bys sis svou novou lásku pořádně hlídat, Filipe,“ zasyčela vztekle.
Zabouchl byt. Položil tašky, kde byly dvě desítky, jedna na sobotní, druhá na nedělní oběd. A startky! Nejvíc ho štvaly vrácené špagety.
„Tohle mi přece nemůžeš dělat!“
Ema si sundávala halenku. Bujné poprsí se dmulo z podprsenky: „Co kdybys mě dneska třeba chtěl výchovně škrtit?!“
Nenechal se pobízet. Smála se mu do tváře a ani se nebránila. Ruce sklouzly z jejího krku. Zakousl se jí do ramene a serval z ní kalhotky.
Leželi vedle sebe oddychující, pokousaní a podrápaní. „Na starý kolena ses pěkně rozparádil,“ řekla a políbila ho na nos.
Věděl, že to, jak s ním zachází, si nemůže nechat líbit. Měl by se sebrat a odejít. Jednou to bude muset udělat, ale teď je nejrajcovnéjší ženská ze sídliště jeho. A taky věděl, že kdyby si sbalil a vypadnul, nezdržovala by ho.
xxx
Filip byl jedináček, maminčin chlapec. Sedávala nad ním a opravovala mu prstoklad na piáně, což léta nesnášel. V šestnácti ho agilnější spolužáci přizvali do kapely. Byl solidní doprovázeč, sem tam ho napadla hudební fráze. Napsal pár textů a dovedl o muzice vtipně a zasvěceně hovořit. Líbilo se mu, že díky hraní se na něj lepí holky. Jakž takž proplouval na strojárně, která ho moc nebavila.
xxx
Na muzikantský dýchánek přijel pozdním autobusem. Většina řidičů už byla na krupici. Nabídl se, že rozjařené pařiče rozveze domů. Jel pomalu, sprchlo a na okresní silničce leželo bláto. Z protisměru vyletělo velké auto a trefilo je ze strany.
Během půl roku v nemocnici prošvihl odložené termíny zkoušek, které mu chyběly dodělat. Našel si všední zaměstnání a plně se zaměřil na muziku, jenže vedle pajdající nohy ho přestávala poslouchat i levá ruka.
Jak se urputně snažil rozhýbat prsty, poztrácel svůj vtip a nadhled, a zatrpklý z neúspěchu, i obdiv fanynek. Nakonec ležérní a línou kapelu dokopal k pravidelnému zkoušení. Po slavném koncertu v klubu zaslechl, že z nich hraje nejhůř.
Pohádal se s ostatními. Nakonec si pustil z kazeťáku demonahrávku a začal počítat svoje kiksy. Ruka stále neposlouchala. Být do počtu nechtěl.
Pročetl si inzeráty. Utekl z všeobjímající lásky matinky – vdovy, utekl soucitným holčinám, které ho chtěly chlácholit, chudáčka mrzáčka hýčkat. Prodal hammondky a vypadl z Prahy.
Zažil opovržení, hlad a totální osamění. Všechno překousl a postupně se začal s prostředím sžívat. Když měl formu, dovedl zesměšnit buranské hrdiny a ukecat pár slečen. Našel si rozumnou ženu, která ho realisticky brala, jaký je. Dostal byt na sídlišti, narodily se mu děti, postupem času udělal docela slušnou kariéru. Už byl pomalu smířený s životem, jaký vede, když uviděl při kontrole pracovišť Emu.
Právě přišla, z osobního ji šoupli pomáhat do kuchyně. V bílém neforemném kuchařském mundůru vypadala jako chudinka, která má za sebou nějaký malér.
Filip si všiml, že má hezké nohy. Šel k ní. Najednou si uvědomil, že to je krásná ženská. Prohodil k ní několik srandiček. Probrala se, usmála, vykoukly její přednosti z rozepjatého pláště. Moc toho nenamluvila. Ale dívala se, jako by říkala: „Vezmi si mne, hned teď!“
Docela ho to rozhodilo. Zamumlal něco a zmizel.
Nikdy se mu nic podobného nestalo. Ženské přicházely a odcházely. V dobách muzikantské slávy se k němu lísaly mladičké fanynky. Když nějakou nechtěl, velice rád ji přeříznul baskytarista, který měl pro oprsklá housátka slabost.
Zestárlý Filip si lehnul doma na gauč, aby měl dokonalý doslech z reprobeden. Pustil si Jefferson Airplane, nechal si donést od manželky kávu….
Najednou vyskočil z gauče. Běžel k závodní kuchyni a zastihnul Emu, která právě vycházela. Postavu měla perfektní. Začal ji tvrdě balit.
Byl náladový, v poslední době morous, zalezlý do kouta. Teď z něj padaly lichotky a bonmoty jako z hracího automatu. Přímo jiskřil.
Jindy by mu vadilo, že jeho společnice na některé vtípky nereaguje, že to mezi dušemi neklape. To základní ale chápala, že ji Filip chce a moc. Narovnala se a rozzářila se.
Filip cítil, že to je kus, kočka, žíně, neobjevená mutace slavných ženských, jejichž fotky si chlapi vylepují do skříněk.
xxx
Doprovázel ji na ubytovnu, tím začala jeho cesta do pekla. Vedla ho krystalicky čistá sexuální přitažlivost.
Prvním jeho krokem bylo, že Ema byla přestěhována z nejhorší cimry k slečně doktorce, která byla dlouhodobě mimo. Druhý den ji navštívil. V další fázi jí personální oddělení přesunulo od škrabání brambor do kanceláře. O nic z toho si neřekla. Podstatně větší problém byl s bytem.
„Vypadá perfektně, máš ji rád, fajn. Jenže oficiálně žije sama!“
„Není sama, přestěhuju se k ní.“
„Ty jsi se zbláznil.“
„Třeba jo, ale trvám na tom.“
xxx
„Filipe! Co ti chybí? Žili jsme si docela hezky. V ničem jsem tě neomezovala. Jezdil sis do Lucerny na koncerty, chodils na pivo s kamarádama. Stála jsem za tebou v dobrým i ve zlým. Co proti mně máš?“
„Nic. Ale nebudu s tebou dál žít.“
„Našel sis ženskou bokem, ví to celý sídliště. Teď jsi jí sehnal byt, nějakou dobu bude z tebe unesená. Jak dlouho ale myslíš, že jí to vydrží? Teď jsi v ajfru, ale jak bude reagovat, až ti bude blbě?“
„To nevím a je mi jedno, co říkáš.“
„Jsme rodina, máme dvě dcery. Vždycky jsme drželi pohromadě. Co jim mám říct?“
„Řekni jim, co chceš. Až budou starší, tak mě pochopí. Chci konečně naplno žít!“
„Ta ženská je mrcha. Co když tě veliká láska za měsíc přejde? Musíš se k ní hned stěhovat? Já už tě zpátky nevezmu!“
„I kdybych se s ní rozešel, stejně bych se k tobě nevrátil.“
„Nejsi jenom přestupní stanice? Než si najde někoho, kdo by jí postavil barák? Zničí tě!“
„Zatím mě ničí docela hezky.“
xxx
Vzal hudební aparaturu, osobní věci a přestěhoval se do bytu k Emě, kde byly dvě postele a otřískaná skříň, vše vyřazené z ubytovny. Měl pocit, že zaparkoval pokojné rodinné auto, naskočil do ferrari a řítí se třístovkou. Při milování se stěhovali z válendy na koberec, pevně do sebe zaklesnutí. Jako by letěli raketou na Mars.
Ema si chtěla na pláži jezera vzít do vody horní díl plavek, přesvědčil ji, že to není zapotřebí. Pevné čtyřky trčely dopředu a vedle nich kráčel do vody pyšný Filip.
Kytarista, se kterým před lety hrával, měl nedaleko chalupu. Dotáhl ho domů. Chtěl si umýt ruce. Ve vaně ležela nahá Ema. Trochu se namazali, kytarista se jí dvořil. Pak je zval na mejdany, přivážel drahé láhve a nedostupné desky, Filipovi tvrdil, že je jeho nejlepší kamarád.
„Chtěl mě sbalit, ale řekla jsem mu, že chodím s tebou, Filipe,“ prohlásila hrdě Ema.
Nad jejím výstřihem tokal její vedoucí před důchodem, sedmnáctiletý závozník, jeho šofér a celá plejáda místních chlípníků. Filip se tomu smál, trochu mu to lichotilo.
Ema mu říkala, že nic od něj nechce, přesto Filip ochotně a rád kupoval závěsy, zrcadlo, křesílka do obýváku. Vyměnit těsnění vodovodního kohoutku mu dřív trvalo týden, teď do večera sestavil z jednotlivých prkýnek celou knihovnu. Hrdě zařizoval nové hnízdečko. Nějak mu uniklo, že jí postupně svěřuje společné finance.
Už měl spočítané všechny její pihy kolem erotogenních zón. Napadlo ho, že by zas jednou mohl zajít na pivo, ale neměl peníze.
„Dals mi prachy na domácnost a tvrdil jsi, že musím šetřit, abysme měli v pokoji koberec. Když ti dám dvě stovky, tvůj koberec hned tak nebude. Ještě je chceš? Už se doma se mnou otravuješ?“ zeptala se uraženě.
Za pár měsíců měl pocit, že už to nevydrží, ale jejich hádky končívaly v posteli fantastickým ohňostrojem. Nikdy si nemyslel, že je tak dobrej, co všechno ještě svede.
Pár minut po aktu se odsunula na svoji postel a usnula. Měl pocit, že mu někam uniká.
Filipovy předchozí lásky bývaly někdy tlachavé, občas vtipné, jindy nudné, většinou miloučké. Svěřovaly se mu se svými pocity a rodinnými historiemi, vyprávěly mu, co mají a nemají rády. Vysvětloval jim kouzla art rocku a bavil je originálními nápady. Po měsíci tušil, co od nich může čekat. U Emy nikdy nevěděl, na čem je.
Nerozuměl jejímu způsobu uvažování, nevěděl, co chce opravdu a co jenom jako. V kuchyni a v pokoji ještě platily logické argumenty. Ložnice byla její pevnost, její výsostné uzemí, v posteli jí nasliboval všechno, i co možná nechtěla.
Po nějakém čase, když o Emě uvažoval, napadlo ho, že má v hlavě miniaturní počítač, v něm zabudovaný útočný systém, co je nutno vybojovat, a obranný systém, jak se nikdy nepodřeknout a jak si zachovat vlastní identitu.
Mezi Filipem a bývalými milenkami zůstával kousek bývalého souznění. Společná písnička, vtip, věta, která měla pro ně dva určitý podtext.
Když Filip Emě popáté pouštěl The Dark Side of the Moon od Pink Floyd, řekla mu: „Na mě je to moc složitý, já mám ráda českou country, nad kterou ohrnuješ nos.“
Žili spolu navzdory sídlištní morálce, on opustil rodinu, ona odvedla tátu od dětí. Vedle unavených spořádaných vrstevnic Ema vypadala hříšně a báječně. Byli hodně spolu, povídali si, ale nic podstatného si neřekli.
Z letmých útržků Filip vyrozuměl, že její rodina měla hluboko do kapsy. Kluk, který si ji měl brát, zahynul při nějaké noční honičce v autě. Nechal jí jen dluhy, musela prodat byt. Žádnou důležitou příhodu, která jí poznamenala život, mu nikdy podrobněji nevyprávěla.
Někdy měl Filip pocit, že se nedívá na něj, ale skrz něj nebo za něj. Když ho na veřejnosti líbá, jako by tím naznačovala, že líbat umí a může stejně líbat někoho v jejím zorném úhlu.
Zbavil se elektronických varhan, klávesy jeho pochroumanou ruku usvědčovaly, ale sem tam mu z ní vypadla propiska, doma lžička. Ema okamžitě přiskočila a lžičku zvedla, jak by celou dobu číhala, až mu prsty vypoví službu.
Když byli na Americké noci od Truffauta, uvědomil si Filip, jak moc je podobná Jacqueline Bisset, a řekl jí to. Potěšeně se usmála, ale nakonec zavrtěla hlavou.
Vizuální podoba tu byla, ale Jacqueline ve filmu hrála měkkou přecitlivělou ženskou, chuchvaleček nervů. Ema byla skalní útes vzdorující vlnám.
Týden dopředu Filip mluvil o filmu od Antonioniho, který půjde v noci v televizi. Po pěti minutách řekla, že je to černobílé, nic se tam neděje a jde spát. Za chvíli se objevila v rozepnutém župánku a ve vůni parfému. Sedla si na konferenční stolek, tak, aby mu nebránila ve výhledu na obrazovku, kde Monica Vitti a Marcello Mastroianni dlouze diskutovali. Po čtvrt hodině Filip filmové umění zradil.
Dokázala být krásná a vzrušující. Jednou ji přivedl na firemní večírek a svátečně načančané, jindy docela pohledné paní a dívky vypadaly vedle ní jako drahé mluvící panenky, vycpané molitanovou drtí. Doma ale dokázala být příšerná, jak by jí zpod andělské tváře vylézaly tvrdé kosti zarputilosti, a výraznými rty škubaly záchvaty zloby.
Jednou vykřikl: „Proč jsi tak hamižná?“
„Nejsem hamižná. Tys chtěl nakupovat. Já na věcech nelpím. Byt je psaný na mne, ale jestli řekneš, během hodiny se můžu vystěhovat.“
„A ke komu?“
„Třeba na ubytovnu. Ale kdybys mě nechtěl, on už by se někdo našel. Neboj.“
Nikdy neucukla, hnala střety na ostří nože. Filipa po počáteční euforii akčnost přecházela a upadal do trudomyslnosti a melancholie. Když doma mlčel, brala to, že si jí přestává všímat, a útočila. Jejich milování čím dál víc připomínalo zběsilý souboj.
Jednou Emu přesvědčoval, že bude dost i na skříně do ložnice. Prozradil jí, že kromě prémií občas dostává i nějaké odměny, což byly poslední prachy, které mohl ulít pro sebe.
S příchodem úzkostných stavů si začal Filip připadat, že je chcípáček, a takového si přece Ema nemůže vážit. Začal přemítat, kdo všechno by ho mohl v její náruči vystřídat. Napadali ho všichni jeho kamarádi a mnozí další.
xxx
Filipovy bývalé milenky vycítily, že přes tělesné a duševní porozumění to z jeho strany není úplně ono. Asi by na to přišla i exmanželka, jenže zjistila, že čeká mimino. O vytouženého ženicha jí připravila vojna. Svazek s Filipem byl z její strany sňatek z nutnosti a z rozumu, ale deset let to celkem klapalo. Že se její sebestředný hypochondrický manžel dokáže bláznivě zamilovat do přiběhlé kozaté čůzy, ji překvapilo a urazilo.
Po půl roce se k Filipově manželce přistěhoval nenápadný fádní chlápek. Chodil s jeho dcerami plavat do bazénu a na výlety. Od otce honem běžely za ním. Byla s ním legrace, a když něco chtěly, nevysvětloval jim, proč jim to nemůže koupit.
Exmanželka se nechala slyšet: „Nikdy jsem si nemyslela, že jde žít s chlapem klidně, bez nerváků.“
Když Ema Filipa zase něčím naštvala, poděkoval jí za večeři, vzal talíř s obalovaným květákem, novými brambory s tatarkou a pečlivě, aby ani kapka tuku neukápla na zem, všechno sklepal do záchodové mísy. Pak šel na stavbu garáží, kde do noci omlacoval omítku z bouračkových cihel. Vrátil se domů, přehlédl lampičku v ložnici, natáhl se v pokoji a na procházející Emu jen vztekle zavrčel. Byli jako pes s kočkou.
Za svoje peníze tenhle byt zařídil. Žádného vděku se nedočkal, protože to on chtěl koupit nábytek a záclony! On!! Říkal si, že je lakomá a ještě k tomu nevděčná. Jednou ho ale napadlo, že ona z nového koberce nemá opravdovou radost. Že možná ho bere jako vybavení klece, do které ji dostal. A jak se neočekávaně objevila, stejně tak může naházet věci do kufru a zmizet.
Za mládí holky přicházely a odcházely, aniž by po některé obzvláště toužil, nebo se kvůli nějaké dokonce trápil. Čím víc si s nimi rozuměl, tím to bylo hezčí.
Když i jeho posedla pošetilá vášeň, neví o ženské, se kterou rok žije, pomalu nic! Z jejich „veliké lásky“ se stal zápas ve volném stylu.
xxx
Jednou jel na služební cestu na Moravu, ale ještě v noci se vrátil. Pozoroval svůj byt, kdo do domu vchází a vychází. Čekal, až Ema, kterou viděl za záclonou, zhasne. Šel do domu poslouchat ke svým dveřím, jestli nejsou zevnitř slyšet nějaké zvuky. Nikdo dovnitř nešel. Vypadl ven a hluboce se styděl. Přijít domů nechtěl. Pak ho napadlo, že by to mohl být někdo z chlapů ve vchodu. Řekl si, že už mu to leze na mozek, a měl pravdu.
Ráno Ema běžela do kanceláře. Viděl, jak pomalu odchází exmanželka do práce, jak ten její nový se vrací z noční a za půl hodiny, když jdou dcery s taškami do školy, vybíhá za nimi a strká jim svačiny.
Stál na druhém chodníku. Pospíchaly na poslední chvíli. Možná proto ho neviděly. Nebo ho zahlídly a nechtěly se k němu hlásit.
Šel do práce, sepsal zápis ze služební cesty. Během hodiny vyřešil zašmodrchaný případ, který dva měsíce odsouval, a donesl ho šéfíkovi na stůl.
Ten uznale pokýval hlavou a řekl: „Jsem rád, Filipe, že jsi pořád naše hvězda! Všechno bude zase v pořádku.“
Zase mi to pálí. Zase jsem king! Všechno je řešitelný. Koupím něco pro dcery a zajdu za nimi. Hlavně ale žárlím bezdůvodně. Bezdůvodně!!! Nikam večer nešla! Nikdo u Emičky nebyl!
Sedneme si, všechno si v klidu vyříkáme, bez scén a výčitek. Už bysme si konečně měli začít normálně rozumět, umiňoval si.
Koupil za mimořádnou odměnu, kterou od šéfa dostal, panenky pro holky, Emičce parfém a láhev drahého vína. Položil to na noční stolek a na chvilku si zdříml.
Probudil se pozdě večer a viděl, že se nad ním usmívá navoněná, tolik žádoucí Emička. Přitáhnul ji k sobě.
Bylo to žhavé, spalující jako ze začátku, když se poznali a začínali spolu žít. Raketou na Mars. Když se snesli dolů, do už zařízeného sídlištního dva plus jedna a Filip se konečně vydýchal, začal vysvětlovat, že jí asi někdy ubližuje, nerad, a že by si měli všechno vysvětlit, aby jeden druhého lépe pochopili. Přikyvovala. Neříkala nic. Jak se opatrně zmínil o jejím bývalém chlapovi, přitiskla se k němu horkým, znovu nabuzeným tělem. Usnuli až nad ránem.
Příští týden si zakázal vybuchnout, ona se opatrně usmívala. Sedl si proti ní, zeptal se na jejího tátu. Řekla, že je znovu ženatý, bydlí v Brně a začala honem vypočítávat, co všechno je v sídlištní sámošce zase dražší.
V noci ho probudila žízeň. Udělal si v kuchyni štávu a uviděl na lince jejich fotku z firemního večírku. Teprve teď si všiml, že mladičký kluk z její kanceláře, který je na obrázku za nimi, při focení sahal jeho milované Emičce na zadek. Proto se tak smála! Ne do objektivu, ale jemu, svému Filípkovi, kterému nasazuje parohy, kde může.
Ema se vzbudila. Když jí vyklopil, na co přišel, řekla, že je blázen. Začali se hádat. Přesunula se do kuchyně. Šel za ní. Najednou chytil do ruky kuchyňský nůž.
Vykřikla a utekla na záchod. Ruka Filipa pálila. Nezmáčkl rukojeť, ale ostří nože a to mu rozřízlo sval pod palcem.
Náhlá překvapivá bolest mu zabránila, aby s nožem šel na svoji životní lásku.
xxx
Doktor mu ráno nařízlou dlaň zašil a obvázal. V deset řekl šéfovi: „Mohl bych tě o něco poprosit? Máme provést hloubkové kontroly na všech provozech po republice. Rád bych se toho ujal.“
„A kdy bys chtěl vyjet?“
„Za hodinu.“
Šéf se podíval na ovázanou ruku: „Chceš se vrátit k manželce?“
„Ne. A k Emičce taky ne. A ubytovnu nechci.“
xxx
Filip se jako fantom zjevoval na nočních směnách, o sobotách a nedělích objížděl nepřetržité provozy a vrátnice. Domů se vrátit nechtěl. Nemohl. Během hodin nespavosti mu došlo, proč asi Ema nechtěla mluvit o svém bývalém. Žárlivý jako on zemřel při bouračce, když honil skutečného nebo vymyšleného soka. Skutečného, nebo vymyšleného? Tohle nikdy nejde stoprocentně zjistit.
xxx
Jejich „lásce na pouti vesmírem“ začal ve výšinách docházet kyslík, jeho mozek přestával reálně uvažovat. Příště by mohl chytit nůž za rukojeť, nebo ho při hysterických scénách mohla popadnout ona. Fin. Konec.
Návaly bušení krve a šumění v hlavě ho postupně opouštěly. Na sídliště se nevrátil. Nechal se přeložit na pražskou pobočku a vrátil se do bytu k nemocné matce.
Emu už nikdy neviděl.
xxx
Řez na dlani jak by Filipa definitivně odříznul od nějakého trvalejšího vztahu. Jedna utěšitelka se po čase našla. Vzájemně se navštěvovali, než ji zarazilo, že má ve skříni tlustý provaz. Zeptala se ho, proč je provaz navoskovaný. Automaticky odpověděl, aby se nezadrhnul, až ho bude mít na krku.
Doneslo se mu, že se Ema vdala. Odstěhovali se na vesnici, kde si postavili domek.
Po smrti matky bydlel Filip v bytě sám. Dálkově dostudoval vysokou školu. Rozvedenou kolegyni okouzlil v návalu euforie, svítil jako benátský lustr. Prožili báječný týden. Když za ním neočekávaně přijela, byl Filip někdo jiný, zahořklý, podrážděný a trudnomyslný. Tím to skončilo.
Jednou vzal dcery k moři, příště s ním jet už nechtěly.
Za několik let mu bývalý kolega řekl, že Ema zmizela, po smrti manžela se odstěhovala neznámo kam.
xxx
Šedovlasý Filip se zřítil do přehrady. Proslýchalo se, že jeho auto mělo naříznutou brzdovou hadičku, ale z vytaženého vraku se to nedalo jednoznačně určit a taky chyběl motiv a možný pachatel.
Tady příběh souboje, horečnaté lásky Emičky a Filipa, definitivně končí. V době, kdy se Ema narodila, hrával rozhlas po drátě písničku Každý jednou velkou lásku potká. Někdy se ale její pokračování zvrtne.

[ zpět ]

Napsat komentář