Zaškrábnutí -Scribble More
Posílám vám, přátelé, zajímavý soubor, který jsem dostal od Jaromíra Typlta před týdnem. Jaromír je známý básník, kterého v poslední době zajímá hlavně slovo, jak je řečeno. Vystupoval na svých literárních večerech jako recitátor, své verče nečetl, ale dával jim další smysl. Michal Rataj vyznává minimalismus, takže jde o album poslouchatelné. Slyšel jsem před několika lety jejich koncert v liberecké knihovně. Stáhněte si jejich skladby z bandcampového profilu, uvedeného v článku. Přeji vám kvalitní poslech.
Otto Hejnic
Michal Rataj a Jaromír Typlt právě vydali další album svého „otevřeného díla“ Škrábanice na pomezí mezi hudbou a poezií.
Album Zaškrábnutí/Scribble More vychází šest let poté, co Michal Rataj a Jaromír Typlt vydali první společné CD Škrábanice/Scribbles (2014, Polí5), a necelých jedenáct let po prvním společném vystoupení v galerii Školská 28 (17. 6. 2009) – koncert na oslavu deseti let Škrábanice proběhl 12. 6. 2019 ve Studiu Hrdinů.
Způsob zveřejnění alba vychází z okolností aktuální karantény. Místo fyzického CD je Zaškrábnutí poskytnuto ke stažení na bandcampovém profilu Michala Rataje
a zároveň i na profilu spoluvydavatele, kterým je Polí5 (katalogové číslo EPP 164-2)
A pouze on-line proběhlo i „dálkové přivítání“ na Facebooku v pátek 27. 3. 2020 ve 21 hodin
(archiv stále aktivní na odkazu https://www.facebook.com/events/2663862697231038/)
s virtuální účastí autorů, živými streamy, textovými komentáři, které k té příležitosti napsal „kmotr“ alba, divadelní režisér Jiří Adámek, a také s čerstvě uvedeným videoklipem ke skladbě Nanicovatost (autorkou videa je Magdalena Kvasničková):
https://www.youtube.com/watch?v=mZwjWBYINyA
Obal alba navrhl s využítím své serigrafie Jan Měřička a za anglickou podobou názvů stojí básník Justin Quinn.
Nahrávky vznikly 5.–7. 12. 2019 v Praze ve studiu Michala Rataje. Stejně jako všechna živá vystoupení obou autorů a jejich první album, i Zaškrábnutí je založeno na principu improvizace.
Tentokrát byli ale do studia přizváni i další hosté – Ivan Boreš na elektrickou a bezpražcovou kytaru, Tomáš Liška na kontrabas a baskytaru a Marek Kimei Matvija na flétnu šakuhači.
Ivan Boreš a Tomáš Liška se už předtím zapojili do několika koncertních Škrábanic a Marek Kimei Matvija zase vystoupil na autorském čtení s Jaromírem Typltem.
Album obsahuje osm skladeb.
- Tah po tahu / Move by Move 21:18
- Jako zlom / Like a Break 4:46
- Než zmizí / Before It´s Gone 7:27
- Jen dokud je / Only as Long as 1:47
- Než vyprchá / Before It Vanishes 6:07
- Nanicovatost / Beside the Point 1:50
- Než odezní / Before It Fades 4:30
- Než uteče / Before It Bolts 5:56
První a nejdelší z nich, Tah po tahu, stojí na pomezí mezi improvizací a dramaticky vybudovanou kompozicí „hörspielu“ a sledujeme v ní jakousi partii dvou záhadných hráčů.
(Text je on-line dostupný na stránkách časopisu Tvar, https://itvar.cz/tah-po-tahu?fbclid=IwAR1lLJN6H8m-coUSh7Zxgw2SjR5gvnCsCoHdVhJ2nQQCLwaPt3fKjZXp7aw)
V pěti z dalších sedmi skladeb se téměř jako mantra opakuje – v různých výrazových polohách a zvukových souvislostech – tentýž text, vystavěný na spojeních slova „dřív“, např. „kdo ještě stihne to dřív / a kdo si dřív připraví dřív?“
Pokud Škrábanice od svého vzniku vycházela z představy „vznikajícího rukopisu“, od prvních zběžně naškrábaných náčrtků až k souvislému textu, pak nové album Zaškrábnutí v určitých ohledech spíš připomíná palimpsest: prodírání se (a to někdy opravdu fyzické, dřením a prodíráním materiálu) k hlubším a hlubším zápisům a významům slova. Tyto postupně odkrývané zápisy jsou přitom zároveň unikavé a prchavé.
Z posluchačských poznámek Jiřího Adámka (27. 3. 2020)
„Hlas který na mě působí jako touha po výkřiku který není vykřičen protože kdyby byl vykřičen tak by to nebyl tento zvučný hlas tak by to byl nemožný škaredý zvracený skřek hlas který vypráví o nemohoucnosti skřeku a skučení a breku povislá ramena vyleštěné boty
Hlas v nahrávce a můj vnitřní hlas diktující slova jsou jeden a ten samý hlas to je zvláštnost tohoto zážitku“
„prostor pro větu která zazní která zazněla která zacvakala jak dlouho zvuk nese v sobě ozvěnu té věty a v které chvíli se stane hudbou která s úvodní větou nemá již nic společného čili to není příběh věty ale příběh toho jak dlouho se věta nese v hudbě která následuje čili to není příběh významu ale příběh časů“
Autoři
Michal Rataj (1975) se jako hudební skladatel věnuje převážně elektroakustické a instrumentální tvorbě a kompoziční práci v oblasti live electronics. Je autorem filmové hudby (Rodina je základ státu, České století, Palach ad.) a desítek hudebních a zvukových realizací rozhlasových her. Od roku 2003 je producentem premiérové řady Radioateliéru ve vysílání Českého rozhlasu Vltava. Vyučuje na katedře skladby HAMU, NYU Prague a vede mezinárodní workshopy.
Jaromír Typlt (1973) je spisovatel a performer, ale také výtvarný teoretik zaměřený zvláště na art brut. Knihy poezie a próz vydává od 90. let, naposledy Stisk (2007) a Za dlouho (2016). Od roku 2000 vystupuje s tzv. „zmutovaným autorským čtením“, zároveň se věnuje zvukové poezii, a to jak vlastní, tak např. dadaistické (Ursonate podle Kurta Schwitterse, s Pavlem Novotným, BallOnAir podle Hugo Balla ve skladbě Miroslava Tótha nebo performance s Dirkem Hülstrunkem).
Ivan Boreš (1976) je kytarista a skladatel. Vystudoval kytaru na HAMU u Prof. Štěpána Raka a pravidelně vystupuje s klasickým repertoárem jak sólově, tak v duu s Vojtěchem Vrtiškou (Sanity Guitar Duo). Zároveň se ale účastní různých experimentálních projektů a na elektrickou kytaru hraje i v heavymetalových nebo hardcorových skupinách Vivat Joe!, Masáž nebo Dirty Lesbian Duck.
Tomáš Liška (1979) studoval kontrabas na Konzervatoři J. Ježka v Praze a následně dokončuje magisterské studium na berlínské univerzitě Jazz Institut Berlin, pod vedením amerických hráčů a pedagogů Grega Cohena a Johna Hollenbecka. Tomáš vystupuje na jazzových festivalech a v koncertních sálech po celé Evropě, Spojených státech, Latinské Americe a Africe. Jeho klíčoví spolupracovníci jsou David Dorůžka, Steve Walsh, Luboš Malina, Druhá tráva, Beáta Hlavenková, Cyrille Oswald, Lenka Dusilová, Eternal Seekers, Mark Aanderud, a mnoho dalších.
Marek Kimei Matvija (1985) je mistrem hry na japonskou bambusovou flétnu šakuhači. Japonskou tradiční hudbu studuje pod vedením mistra Mitsuhashiho Kifu, který mu udělil mistrovský titul. Marek se tak stal historicky prvním Čechem, jenž dosáhl tohoto uznání. Vedle japonské hudby má Marek též velkou vášeň pro improvizovanou a soudobou hudbu; je člen Topos Kolektivu, který vytváří hudbu pro konkrétní místo a prostor. Rovněž je ředitel a jeden ze zakladatelů International Shakuhachi Festival Prague a zakládající člen NEIRO Association for Expanding Arts. Marek Matvija vystudoval na pražské FAMU a koncertoval napříč ČR a na Slovensku, v Portugalsku, Nizozemí Maďarsku, USA a Japonsku.
Škrábanice (anglicky jako Scribbles, německy Kritzeleien) vzhledem ke svému rozpětí mezi hudbou a poezií zazněla od roku 2009 jak v kontextu hudebním a zvukovém (festivaly Audio Art v Krakově, 2009, Contempuls v Praze, 2010, vs. Interpretation v Praze, 2014, Narozeniny umění 2020, Liberec), tak literárním (festivaly Poesie in Bewegung v Liberci, 2014, Ars poetica, Zábřezí u Ježkova, 2016, Prague Microfestival, 2017, nebo doprovodný program k české účasti na Knižním veletrhu v Lipsku, 2019).
Anglické resumé
Zaškrábnutí/Scribble More
This album was recorded in December 2019 as another elaboration of the „open work“ entitled Škrábanice (Scribbles), in which a sound dialogue has unfolded since 2009 between music composer Michal Rataj with the poetry and vocal expression of Jaromír Typlt. Just as all their live performances and the previous album (Škrábanice, 2014), these new recordings are based on the principle of improvisation. This time, however, the traditional duo has been joined by guests – Ivan Boreš on electric and fretless guitar, Tomáš Liška on double-bass and bass guitar and Marek Kimei Matvija on shakuhachi flute. The opening piece, „Move by Move“, in which we follow a game between two mysterious players, occupies an area
between improvisation and the drama-based composition of the „Hörspiel“.
(Translated by David Vichnar)