Florian Zeller, Syn

14.února 2020 se konala v Malém divadle DFXŠ  česká premiéra hry francouzské1ho autora Floriana Zellera (1979) Syn, 21. února druhá. Právě na liberecké Malé divadlo Zellerova hra patří. Autor je novou hvězdou  francouzské literatury a dramatu, první kniha Umělý sníh mu vyšla v roce 2004, první hra Ten třetí se hrála v roce 2004, první zfilmovaná hra s názvem Otec, The Father, s Anthony Hopkinsem měla letos úspěch na filmovém Sundance festivalu. Otec, Matka (2010)  a Syn (2018)  jsou části rodinné trilogie.

Úspěšný úředník Pierre, Martin Polách, uspává malé dítě, které má se svou o  mnoho let mladší novou ženou Sofií, Michaela Foitová, když se objeví vynervovaná bývalá manželka Anne, Veronika Korytářová. Ta si neví rady s jejich sedmnáctiletým synem Nicolasem, Ondřej Kolín, který si ráno bere školní věci, ale do školy nechodí.

Režisér Petr Štindl, ročník 1964, založil Divadlo 7 a půl, soustřeďuje se na současné dramatiky. Od Floriana  Zellera inscenoval Otce, Matku a některé jeho další kusy. Použil překlad Michala Zahálky. Scénu a kostýmy vytvořil Petr B. Novák, nezvyklé jsou čtyři stojany plné knih, nezvyklé je žebroví, pod kterým svítí a zhasínají reflektory, dvoje schodiště a dvě volné matrace, tvořící jak sedačky, tak příležitostná lůžka. Na věšáku visí taška na notebook, na něm pracuje Pierre a domlouvá se mobilem. Vzadu se vychází a spouští nebo se vytahuje  bílá  plocha. Pierre je oblečený do saka, často hysterická Anne do ostrého červeného kostýmku, druhá manželka Sofie do džín a pak do modrých šatů, drobný brýlatý Nikolas do světle oranžové bundy. Nicolas se trápí, chodí ohnutý, schoulený, a nelze mu všechno věřit.

Chlapec chce jít bydlet k tátovi. Chce, aby se bývalí manželé k sobě vrátili, ale to nejde. Baví se se Sofií jako rovný s rovným, ptá se, jak se s otcem seznámili, co se jí na Pierrovi líbilo. Sofie spustí, že kyčle. „ Pierre perfektně umí tancovat, hází kyčlemi.“ Pierre a Sofie to předvedou při nahrávce písně Let´s Bombs s Tomem  Jonesem na scéně a Nicolas se snaží přidat.

Původně jsem myslel, že hra bude rozebírat  důvody, proč je Nicolas takový, jaký je, kdo všechno za to může,  jestli terorizující otec, příšerná matka, či bezcitná Sofie pádící za lepším.

Nepředpokládal jsem, že hlavním tématem bude Nicolas sám.

Pierre, stárnoucí macho, ví, že Nicolasovi rozchodem ublížil, ale když on se musel prosadit proti všem, doufá, že jeho syn má stejný kořínek, a okamžitě ho přestěhuje k sobě a dělá vše, aby mu porozuměl. Slabá Anne nikoho dalšího nemá, chce mít nebohého syna doma a všemi způsoby přemlouvá Pierra, aby s ní souhlasil, a přitom se děsí, co bude, jestli to Nikolasovi zůstane. Anne proti Pierrovi nekuje žádné pikle, i když ji opustil, jen chce, aby to nevinného Nikolase tolik nebolelo. Pierre nakonec jedná i proti vůli Sofie, ale ta se mu podřídí. Jednoduchá Sofie má po narození kloučka své jisté, zpočátku se chová přátelsky i k Nikolasovi, je to puberťák, jeho záchvaty skepse časem pominou nebo ztratí na intenzitě, pak půjde někam na školu… Toto je nejednoznačné, pro Sofii je to víceméně cizí situace, kterou nemusí řešit. Ale Pierre ví, že v něčem selhal, zrovna tak jeho Anne, a ví, že musí jednat hned, okamžitě. „Proč jsi to dělal?“  Nicolas odpovídá: „Nevím.“ „Proč mi lžeš?“ „Nevím.“   Měl by počkat, ale mohlo by být pozdě.

Doktor, Jaromír Tlalka, velice rozumně  vysvětlí, proč by měl Nicolas zůstat pod lékařským dohledem, ale rodiče mají poslední slovo a syn ve  chvílích rozhodování mluví jako střízlivý věcný člověk.

Drama Syn je oblíbené kvůli tomu, že je více méně o nás, připomíná chvilky, které jsme zažívali,  i když na některé jsme chtěli zapomenout.  Režisér Petr Štindl měl štěstí, že v Liberci našel vhodné herce, hlavně drobného hubeného Nikolase, kolem kterého se inscenace točí, zpočátku jsem mu nevěřil, ale přesvědčil mne, hvězda se klube na povrch. Rozmáchlý Pierre se obětuje, ale tancuje jako mladík, trpící Anne se rozpomíná na dobu seznámení, mladá Sofie hlídá kočárek a Doktor ví, že ho pacienti nejspíš neposlechnou.

Je to představení o nás, račte se přesvědčit.

Otto Hejnic

 

Comments are closed.