Rozhovory vedou dva intelektuálové, Radim Kopáč, narozený  roku 1976, literární a výtvarný kritik, autor knižních rozhovorů s básníky Jaroslavem Kovandou, Bohumilou Grögrovou a Petrem Králem, editor několika  antologií. Na druhé straně stojí  Prof. PhDr. Bohumil Nuska, (1932)  spisovatel, estetik, historik umění, kulturní historik, filosof, teoretik divadla a vysokoškolský profesor. Myslím, že je to knížka, která potěší a obohatí sečtělé čtenáře, kteří mají  všeobecný kulturně historický přehled.

Bohumil Nuska vydal Hledání uzlu (1967)  text z této knihy Rytíř a smrt mu tiskne Jan Lopatka ve Tváři, následuje Švihlova aféra a Kafkův Proces (1969). Nejzásadnější Nuskova kniha Padraikův zánik vzniká v první verzi v 69. roce ale vychází až v roce 1997. Jejím kmotrem je James Joyce, Nuska poznává, že autor je svobodný, a právě při psaní Pasdraika – do značné míry automatického textu, se mu derou na papír novoslova, například:
fulapajzl, záhnus, dhjáá,flachat, bluááá, tlachla,  hnuf, hulagašla, blbodáma a zažbluňklý.
V roce  1998 vycházejí Okamžiky. Kafův Proces a Švihlova aféra, Tanec Smrti (2002), Ptačí Údolí aneb Idylka (2004)  O Paní Vševládné (2005), Obrazy neradostné (2007) Podzimy a jara (2007), Kosmická údálost, (2008).

V úvodních rozhovorech je vysvětlen  princip Nuskovy tvorby, psaní a kreslení samokreseb u něj probíhá ve stavu jakési exaltace. Když Kopáč hledá osobnosti, které Nuskovo myšlení ovlivnily, objevuje se zde asi tisícovka jmen, vedle převládajících spisovatelů malíři od Dürera a Holbeina přes Fragonarda po Maleviče, muzikanti od Monteverdiho po Varesseho, ve filozofii od starých Řeků přes jeho katolické církevní otce, hinduisty, taoisty, a z existencionalistů je mu bližší Marcel než Sartre. Historik Nuska, po vzoru  svého profesora z gymnázia, podrobně studuje všechno důležité,  a přitom objevuje souvislosti  i některá krátká spojení mezi  jednotlivými vědními obory. Pomáhala mu v tom, jak sám říká, jeho „sloní“ paměť, dobrovolná samota věnovaná četbě, ze které se vynořuje mezi přátele jen občas. 
Emblematickým tématem Nusky je Paní Vševládná tedy smrt, dalším tématem pak Modrá Propast, jakési vytržení, podobné zenovému satori, ta může přicházet z čisté modré letní oblohy.  
 
    Nejcharakterističtější na Rozhovorech je Nuskova snaha, co promyslel předat dál, někdy i na příkladech vysvětlit. Například, když mluví o etymologii, která vykládá původní smysl a správný význam slov,  říká, že legenda je to, co je napsáno, co se má číst, proto přírodní národy neznající písmo nemohou mít legendy, že pilíř a sloup se liší, pílíř je z několika částí, sloup z jednoho kusu, a vehementně protestuje  že místo milenka se dnes říká přítelkyně.
 
Rozhovory, které vydalo nakladatelství Bor mají 460 stran, je to jakási „všekniha“.

Šest ze sedmi rozhovorů připomíná souboj.  Ve čtvrtém rozhovoru  zahrnující dětství, mládí, studia a zaměstnání ale Nuska Kopáčovi uniká. Poznáváme obec Plavo, předobraz Ptačího  Údolí a jeho rodné České Budějovice.   Nuskovo dětství a mládí, protektorát, osvobození, doba poválečná, studium na gymnáziu, to vše je oživeno  desítkami postav a mikropříběhů. Vedle  rodičů tu vystupují spolužáci, učitelé, příbuzenstvo, kamarádi a známí rodičů. Poznáváme tehdejší hračky, co se tenkrát četlo, chuť některých jídel,  tehdy zpívané písničky, jak se kosilo obilí,  až to připomíná,  jak říká  Kopáč, vesnický román. Téměř čtyřicet stránek je věnováno skautingu. Skaut Nuska byl v roce 1947 na Jamboree v Paříži, což musel být  pro něj objevný zážitek, odbude to ale několika řádky. Po zidealizovaném Ptačím Údolí tu vzniká asi na 200 stránkách  jakási veliká mozaika všedních a nevšedních jihočeských dní, kde Nuska všechny své tehdejší blízké vytrhuje z náruče zapomnění. Je to kronika, paměti, memoáry? Pokládám tuto obsáhlou pasáž za svébytný literární text, příbuzný Bajajovu románu Na krásné modré Dřevěnici.

V roce 1952 začíná Nuska studovat na Filosoficko-historické fakultě University Karlovy dějiny umění, k přijetí mu krom znalostí  přispělo, že jeho matka se s otcem živnostníkem před tím rozvedla a jako živitelka tří dětí spadla mezi chudé.
 Studia na KU, to je návrat k velkým tématům, velkým jménům,  jsou tu představeni jednotliví profesoři,  spolužáci, například  Petr Wittlich, pozdější odborník na secesi, kamarádi ze školy, například divadelník  Ivan Vyskočil. Staví a později se střílí Stalinův pomník. Pilný student, věčný čtenář, pomvěd třídící diapozitivy a v létě provádějící na zámcích po absolutoriu v roce 1957 zamířil do  Severočeského musea v Liberci, kde se  do roku  1989 věnoval renesanční knižním vazbám a starým tiskům, a v druhém plánu ochraně památek. Najdeme zde popis českých renesančních knižních vazeb, v čem se od gotických a barokních vazeb liší, a příhody, jak originální tisky vyvážela Artia za devizy ven, a co proti tomu šlo dělat.
 V šedesátých letech se seznamuje přes Ivana Vyskočila s autory z okruhu Tváře a pozdějších Sešitů, Janem Lopatkou,  Andrejem Stankovičem, Václavem Havlem, Věrou Jirousovou, Petrem Kabešem, Zbyňkem Hejdou atd. v roce 1967 mu vychází v nakladatelství Mladá fronta Hledání uzlu. Problémy začínají po vstupu vojsk v roce 1968 a další s nastupující normalizací, a i když Chartu nepodepisuje Nuskovy dudy zní z nahrávek Pašijí od Plastiků.  Pozornosti StB nakonec neunikne a beletrii může publikovat až po  roce 1989. Mezi jeho přátele patří také Jihočech Věroslav Mertl, Med, MUDr. Josef Kalenský, RNDr. Miroslav Nevrlý, se kterými objevuje krásu Jizerských a Lužických hor.
    Velmi zajímavý je rozhovor o  Studiu Ypsilon a jeho principálovi Janu Schmidovi, Ypsilonka působila v Liberci od roku  1963 do  roku 1978, kdy odešla do Prahy a Nuska fungoval jako teoretik tohoto divadelního souboru. 
Tématem šestého rozhovoru je sybolonika, interdisciplinární nauka, že základem každé lidské aktivity , ať umělecké či jiné je rytmus, Nuska ji začal budovat v 70. letech, a zmíněný rozhovor je  úvodem do této  nově vznikající discipliny.

Vada na kráse? Čtenář obeznámený s Nuskovým dílem jeho samokresby, o kterých se mluví ve druhém rozhovoru zná,  těm neobeznámeným ale patrně budou chybět. Najde je například v knížkách vyjmenovat

Nuska v roce 1990 založil na stávající  Technické univerzitě v Liberci katedru filozofie, a dodnes zde přednáší.  Jeho aler ego Padraik říká: Jen ve tvorbě je slast a pouze v tvorbě se nestárne. Doufám, že má pravdu. Jako čtenář  Bohumila Nusky se těším na ohlašovaný Granátový náhrdelník a literárně vědná veřejnost je zvědava na symboloniku.

Otto Hejnic

[ Zpět ]