Jan Tichý: Tři texty pro staříky

O prvním políbení
Už druhou minutu stojí nad šuplíkem a civí do něj Šel tam
pro poslední dopis od H.? Pro pětistovku? Nůžky a lepidlo?
Kalendář? Co to ksakru bylo? Nakonec na to má recept
Za Á – vrátit se odkud vyšel (pokud si pamatuje aspoň to)
Za Bé – zopakovat cestu k tomu šuplíku
A za Cé – snažit se přitom na nic nemyslet
Za Dé – někdy si tak skutečně vzpomene

NICMÉNĚ STUPEŇ CELKOVÉHO CHÁTRÁNÍ
ORGANISMU PO ŠEDESÁTCE MÁ NĚKOLIK ETAP
LIŠÍCÍCH SE TEMPEM NEBO I INTENZITOU
INVOLUČNÍCH POCHODŮ (konstatuje klasik)

Nicméně si pamatuje šestiletou Marcelku od sousedů z Jičína
Tenkrát se mu líbila Měla uprostřed hlavy cosi jako srolovanou
kremroli S rovným střihem podle rendlíku vypadala jak holky
od Josefa Čapka Nad těmi obrázky na ni vzpomene Vždycky

Taky pamatuje pohřeb bábiny Když se rakev rozjela za oponu
děda si kleknul před lavice a něco šeptal Nikdy jsme nechodili
do kostela Snad proto ho běželi zvednout A navíc mu vynadali
Proč prej dělá divadlo A co řeknou lidi

Taky pamatuje první políbení Byla skoro o hlavu větší Měla
pomněnky v uších Přišla zkontrolovat ložnici kluků Na chvilku
přitiskla zavřenou pusu na jeho Pak rychle zmizela ve tmě
Nešlo pak usnout Jednou taky bude mít hezkou ženu a děti
Co ale řekne a udělá zítra Až ji zas uvidí u snídaně

Neví už měsíc ani letopočet Neví jestli tenkrát pršelo Rozhodně
jsou ale důležitější věci než pro co šel do toho fucking šuplíku
Proč tedy mluvit o CELKOVÉM CHÁTRÁNÍ ORGANISMU

To ticho
Jako kluci jsme četli Flammariona Před smrtí Ve smrti Po smrti
VIDĚL ZMÁČENOU SLUŽKU NA SCHODECH DO SKLEPA
(ve stejné hodině se utopila) NA KOBERCI UVIDĚLA
ZKRVAVENOU HLAVU MANŽELA (právě v té chvíli vystrčil
hlavu z vlaku) – A tak dále Tři knihy plné podobných svědectví
Nešlo těm historkám nevěřit Byly přece vytištěné v knize

Později brácha občas říkal JESTLI TY MOJE KNIHY
NEBUDETE OPATROVAT BUDU VÁS STRAŠIT – TADY
NA POLICI BUDU SEDĚT VYČÍTAVĚ NA VÁS KOUKAT
A KEJVAT NOHAMA

Už je to osm a půl roku Ve čtyři hodiny mě něco probudilo A ráno
doktor v telefonu lámanou češtinou hlásil VÁŠ BRATR V NOCI
BOHUŽEL ZEMŘEL divil se když jsem chtěl vědět V KOLIK
PŘESNĚ TO BYLO Dodnes nevím Byla to náhoda Měl jsem o něj
starost Třetí noc po operaci

Hamlet měl pravdu: THE REST IS SILENCE

– a zbývá už jen to mrazivé ticho

Sám doma, někdy
(vlastně o ničem)
S vypětím vůle pootevře oko Pak druhé (Marně se pokoušel
vrátit poslední sen) Nemusí řídit budík Už desátý měsíc je v penzi
Signál DCF77 ostatně udržuje přesný zimní čas Celý problém je
možná v tom že on sám si může – ale nemusí – dělat co chce
Rozsvítí displej Je sedm nula devět Patnáctý únor Rok na budíku
není Zavře oči a za pár vteřin má výsledek Za život vstával víc než
dvacettisíckrát (Ještě to chválabohu spočítá) Znehybní aby si ověřil šum vody v radiátoru

Sedne si Odhrne deku Za oknem pořád tma Blízko bůhvíproč štěká
pes se strženou myslí Po hmatu se nasouká do večerních trepek
Šourá se do koupelny Levou dlaní lehce šátrá po zdi Erekce rychle
slábne Rozsvítí Zavře za sebou dveře (Radši už nezamyká
Co kdyby) Stáhne kalhoty Sedá si opatrně Potom spláchne Odtočí
studenou Propláchne nos a smrká do papíru Vytlačí pastu na jazyk
Vsrkne trochu vody Pitvoří se před zrcadlem Stáhne pyžamo
Šplouchá na sebe v předklonu nad vanou Pytlík ospalých spermií
se netečně houpe Jako by patřil někomu cizímu Utře se froté
ručníkem Vyplivne pěnu Spláchne umyvadlo Dlaždičky studí
do bosých chodidel Odkašle si Z věšáku bere boxerky tílko teplé
podkolenky košili a tepláky Obuje denní pantofle Rukou jen
prohrábne vlasy Vzdychne a sejde po schodech do kuchyně

Pustí rádio Natočí třetinku vody Zapne konvici Do hrnku
s křestním jménem odměří jako v laboratoři lžičku instantní kávy
lžičku náhražky lžičku sušené smetany půldruhé kostky cukru
Všechno to nasucho promíchá Zaleje vodou Ale jen do pěti šestin
výšky Dotočí studenou až po okraj Pokládá na tácek dva včerejší
rohlíky máslo pomazánku z buráků med (někdy i džem) jogurt
a nůž Odnese všechno na stůl Sáhne na polici pro léky na snížení
tlaku a denní dávku koenzymu (pomáhá přeladit zdravý životní
styl) Zapálí svíčku Sedí a dívá se do plamene Namaže rohlík
máslem pomazánkou medem Ulomí špičku a začne jíst Otevře
půlku jogurtu od včera Vltava hraje barokní mistry

V sedm padesát dva končí Zakloní hlavu jak čerstvě vyklubaný
kos a s námahou spolkne tablety Dopije kávu Sfoukne svíčku
Zavře dózu s máslem pomazánku i med Odnese všechno na linku
Bez hnutí nad tím stojí Rádio hraje Blízko bůhvíproč štěká ten
pes se strženou myslí Je sedm padesát čtyři Oblékne chlupatou
vestu Vykouří na balkoně půlku cigarety Důkladně vyčistí zuby
Vykloktá ústní vodou (proti zubnímu kazu pro zpevnění dásní
pro svěží dech) Dojde do schránky pro noviny Sundá vestu
Usadí se v houpacím křesle Je osm nula šest Otevře si stránku
komentářů

Ale nečte (Teprve za patnáct a půl hodiny zase založí a zavře
knihu Potom zase zhasne lampičku Zase si lehne na pravý bok
Zase přetáhne deku přes ucho A zase zavře oči) Celých patnáct
a půl hodiny nebude co zapsat do deníku Bude to stejné jako
včera jako zítra

Jako pozítří

(v říjnu 2007)

[ zpět ]

Napsat komentář