Vladimír Mišík a Tour 40 let ETC

Ve čtvrtek 16. října se konalo dlouho očekávané vystoupení Vladimíra Mišíka. Opravdu v Liberci platí pravidlo svůj ke svému, a tak na Turné ETC 40 byli i někteří, kteří si první akce ETC pamatovali. Já, pokud si vzpomínám, jsem mistra prvně viděl zpívat s kapelou Mahagon.
V Lidových sadech bylo opravdu našlapáno, hodinu předem jsem nesehnal lístek k sezení. Zahajovaly Šmajdáky, z beden skákaly repráky, Mišík chvilku nepostál, ale kapela jela lépe než za mlada. Hrála ve složení: Pavel Skála na sólovku, Jiří Veselý na bezpražcovou a normální baskytaru, Jiří Zelenka na bicí, Pavel Kulich Pokorný na sólovou kytaru a Vladimír Pavlíček na housle. Druhou písničku jsem neznal, byla o ztracených klucích.
Třetí byla stále hraná Večernice, alespoň něco Vladimírovi v rádiu pouštějí. Cigareta po ránu, co jsem si vzal se sólem na housle dává pozapomenuté písničce nová křídla. Jenže Mišík prohlásil, že některé písničky už neudejchá, a pozval na pódium Páju neboli Pavla Bohatého. A tady vznikl problém, protože Pája zpíval starší skladby, například Taxůvku jsme chytli. Rád bych dodal, že Pája zpívat umí, nemá problémy s hlasem, dobře frázuje, ale chybí mu ty roky prozpívané v klubech, účinkování v Čundrgrundu a všechny ty věci, které se na Mišíka navalily a dávají jeho zpěvu osobitý přízvuk. Bublinky utíkají z limonád na pocákaném stole a Taxůvka je obraz z určité doby, dávno už minulé , my si ji pamatujeme, ale rocker Pája těžko. Životní režim je hezká nová skladba, kde Mišíka neznám, nepamatuji si ho, tam mně Bohatý nevadí. Při písničce Doteky si uvědomuji význam textu, jak si mladý Mišík našel texty Václava Hraběte a Večernice pomohla mrtvému Hraběti k pozdní slávě.
To je přece Flamengo, jejich LP Kuře v hodinkách, sólo na housle místo Kubíkova sóla na saxofon, Na nohou kecky, to už zpívá Jaroslav Olin Nejezchleba. Prohlašuje, že v ETC byl asi 18 let, ale nic si z toho nepamatuje. Další skladbu, píseň Bohové, jak je někdo lidmi obklopen, a přitom tak sám, napsal Pavel Skála. Zvláštní melodii má Honduras, bez příběhu, kde ale jsou zbytky sněhu, to nevím.
Po přestávce je tu opět Olin Nejezchleba s ním Standa Kubeš, kytarista, vycházející z jednodušších rockových kořenů, a Ing. Vladimír Guma Kulhánek, stále plný pohybu, a dávají skladbu Chci se státi bufeťákem. Standa Kubeš neméně drsným hlasem zpívá svoji píseň Máme tu sobotní rej, Nejezchleba nato dá pomalou baladu, v životě je láska a smrt. Ale to už je Kubeš v plné síle a zpívá hymnu rockových muzikantů Ještě jedny zimní a letní gumy, ještě jednu holku, co to umí, a pak houpy hou, lehátko a whisky se sodou.
Vladimír Mišík opět přichází, sedá si a dává Město z peřin, s Kulhánkem a Kubešem. ETC hrálo několik vzájemně podobných stylů, Sklála je ovlivněný di Meolou, hraje trošinku country, Guma s Kubešem hrají čistokrevnější rock. Hrají skladbu Nádraží, skladba Hrajeme vabank je opepřená líčením o alkoholickém výletu písničkáře,spisovatele a malíře Vlasty Třešňáka. Dlouhá převzatá instrumentálka je dobrá pro oddechnutí před závěrem.
Duet Bejval jsem dobrej, vážně dobrej, živil jsem se smíchem zpívá Mišík a do toho se Nejezchleba přidává jseš starej, a další lahůdky. Následují Jednohubky,smutný Mišík poví historku, jak je tenkrát chystal, a dotyčná nepřišla. Nemůže chybět Špejchar blues, Jiří Veselý bere malou tahací harmoniku a už to jede, kytaristi se předhánějí, kdo lépe a radostněji. Druhá přidaná je úplně nová, Vladimír Merta prý tvrdí, že ETC jsou nejméně pohybující se kapela. Skladba má latinský rytmus, chlapci si sednou a ojedinělým stylem v průběhu skladby přehazují nohy. Tohle přece nemůže být opravdový konec! Následuje milovali se, jen když se měli rádi, Kainarův Obelisk.
Šmytec. Je mi to trochu líto. Hubený Mišík postupně obrostl , nasadil brýle, zbělely mu vlasy, už ani při zpěvu nestojí. Původní vlasy má akorát bubeník Zelenka a mladíček Bohatý. Kdysi zemřel Kainar, nedávno Petr Skoumal, smrtka nás obchází. No a co? Budeme dělat, že o ní nevíme.
Otto Hejnic

One Response to Vladimír Mišík a Tour 40 let ETC

  • Václav Kozuk says:

    Autor Mišíkovu „novější“ sólovou tvorbu asi moc nezná, o názvech písní ani nemluvě.

    „Druhou písničku jsem neznal, byla o ztracených klucích.“ – titulní píseň ze zatím poslední Mišíkovy studiové desky Ztracený podzim (2010)

    „Životní režim je hezká nová skladba, kde Mišíka neznám, nepamatuji si ho, tam mně Bohatý nevadí.“ – píseň z alba 20 deka duše z roku 1990 (text Jiří Dědeček)

    „To je přece Flamengo, jejich LP Kuře v hodinkách, sólo na housle místo Kubíkova sóla na saxofon“ – z éry Flamenga nezazněla jediná skladba. Vzhledem k chronologickému řazení popisu koncertu má autor pravděpodobně na mysli Bazarem proměn z Mišíkova debutu s Etc z roku 1976.

    „Při písničce Doteky si uvědomuji význam textu, jak si mladý Mišík našel texty Václava Hraběte a Večernice pomohla mrtvému Hraběti k pozdní slávě.“ – autorem textu Doteků je Jiří Dědeček 🙂

    Špejchar blues – rozhodně nezaznělo, šlo o skladbu Sladké je žít z druhého Mišíkova alba s Etc (1980)

    „Druhá přidaná je úplně nová“ – Páteční cajun, opět z roku 2010

    Pro zájemce setlist:

    Šmajdák a ploužáky
    Ztracený podzim
    Variace na renesanční téma
    Co jsem si vzal

    Taxůvku jsme chytli
    Cesta do dětství
    Životní režim
    Doteky
    Bazarem proměn

    Věci kolem
    Bohové
    Honduras

    PAUZA

    Konec básníka
    Sobotní rej
    Slova
    Za vodou

    Město z peřin
    Relativistický zádrhel
    U nádraží
    Vabank
    Hudba pro nalezené harmonium

    Byl jsem dobrej
    Jednohubky
    Sladké je žít

    1. přídavek
    Páteční cajun

    2. přídavek
    Obelisk

Napsat komentář