Josef Král – napsali o mně
Uvádíme ohlasy osobností, jejichž díla si vážíme:
Spisovatel Bohumil Hrabal: „Ve vás je to psaní jako v koze! Vaše druhá knížka Hranaté míčky s hřebíčky II. je lepší než ta první. Připomínáte mi Eliota spojením citové naléhavosti s intelektuálním přístupem.“ (1984)
Básník Miroslav Holub: „Jak tak čtu Vaše texty, můj vlastní vnitřní proud se jim jednak s libostí oddává, jednak tu a tam poustrne nad dávno kladenou a opakovanou otázkou, co vlastně je, co není, co má být a co nemá být (publikovaná) literatura. (…) Slovem, moc Vám děkuju, početl jsem si a počítám si (…) Nadto je to nějak silně místní a tuzemské, v oblasti Hrabalově či Oty Pavla, a kolik že máme Hrabalů? (…) dávám si Váš svázaný text s akvalážemi do knihovny jako hotovou knihu a podíl české literatury, hned vedle svrchu zmíněných. Takže už jsme na jednu samotu dva.“ (1984)
Básník Emil Juliš: „Kniha mě opravdu „vzala“ a „zadřela se“. A to o mnoha knihách říct nemohu. Ty jsi absolutně autentický a otevřený – dalo by se dokonce mluvit o antiliteratuře. Je to výpověď v pravém slova smyslu, konfese bez konfese – ta je skryta za slovy za texty. Od banality, vulgárnosti k Modré planetě, smrti a věčnosti… takovýhle průzkum sama sebe, svých blízkých, prostředí, života, snů, jejich vzájemného prostupování, to mne opravdu okouzlilo. Ne že by tam nebyly věci, které považuju za slabší, ale to jsou nepatrná místa. Už sama koncepce psaní, myšlení je šokující.“ (1984)
Václav Nývlt, filmový dramaturg a scenárista: „Ty vaše nelítostné výpravy do osobní samoty mají nejen verbální bohatost obrazných příměrů, ale především zvláštní dar trpkého sice, avšak nesentimentálního sebepoznání, jaký je dán málokomu a málokdy. Dokonce si myslím, že při jisté koncentraci textu, kterou by se usměrnila jeho nahodilá a příliš spontánní bezbřehost, by bylo možno důmyslnou kompozicí se dobrat tvaru, který by skýtal možnost nekonvenčnímu filmovému vyjadřování, v němž by slovo a obraz v nečekaných kontrapunktech vytvářely náladu zvláštního disharmonického napětí.“ (1985)
Jiří Pechar, literární teoretik, překladatel a filosof : „ Každý z těch hranatých míčků je opravdovou básní v próze, v níž vnitřní souvislost textu je dána i nenápadnými metaforickými vztahy, a zároveň z knihy vystupuje velmi sugestivně obraz života našich dnů, vnímaný sensibilitou mimořádně citlivou. Tu a tam je místo, které pro mne zůstává nejasné, ale to je v souladu s vaší poetikou, která chce, aby text zůstal zakotven v zkušenosti naprosto osobní – kromě toho je možné, že i taková místa by se vyjasnila při opakované četbě, k níž kniha skutečně vybízí. I ten výtvarný doprovod je s textem v dokonalém souladu.“ (1986)
Ludvík Vaculík, spisovatel: „Čtu Vaše knížky, je to fascinující čtení. Myslím, že tímto jste se dost silně uvedl…“ (2010)
Ladislav Michálek, přítel a „dvorní“ fotograf Bohumila Hrabala a Vladimíra Boudníka: „K Vašim textům… není to jednoduché počtení. Připomíná mně to Hrabalovo, že je třeba si vybrat vždy jen pár vět do zobáčku a převalovat si je, přemýšlet o nich. Mohu jen napsat, že pana Hrabala, tak jak jsem jej poznal, tak jej poznávám i při čtení Vašeho Střemhlavého letu. A obrazový doprovod mi zase svojí jemnou barevností vyvolává vzpomínky na přítele Vladimíra Boudníka. Držím palce a přeji DLOUHÁ LÉTA.“ (2010)
Božena Šimková, spisovatelka: „Ty dvě Tvoje knížky mám, už dávno, snad si ještě vzpomeneš, jak jsem byla nadšena. Zaslouží si vyjít mezi lidi, třeba jich nebude zprvu nějak moc, ale ti, kteří hledají v knize krásu a myšlenku, si je najdou.“ (2010)
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.