Hana Fousková – ukázky z tvorby
Texty:
Rony
(1999, první část prózy Schizofrenička)
Nerada vzpomínám. Vzpomínky bolí jako jehla vražená do srdce. Těch pár šťastných vzpomínek – a všichni, kdo mi je dali, už jsou po smrti. A tak jsem škrtla minulost. A my blázni nemáme ani budoucnost. Kdykoli můžeme skončit v blázinci.
Visela jsem v prostoru. A pak jsem přestala brát prášky a začala jsem si říkat, že musím najít klíč k životu. A začala jsem vzpomínat. Hodně mi k tomu pomohlo šílenství. I když v šílenství jsou vzpomínky zkreslené. V šílenství mám mnohem víc odvahy, fyzicky i duševně, a hlavně – prášky ničí paměť.
Když jsem poprvé uviděla Ronyho, zdál se mi hloupý a ošklivý. Ale později jsem stále viděla jeho smutné oči, jeho téměř lidský pohyb, když si setřásl slámu z hlavy. Jako by si ji vytřásal z vlasů. Plavala jsem v jezeře a představovala si, jak spolu jdeme lesem a jak mi Rony hlídá šaty. A za týden jsem se zbavila svých třech voříšků a ještě téhož dne sehnala peníze a jela si pro Ronyho. Má dcera Sylvie mě k němu zavedla do kotce a pak za mnou zaklapla závoru. Poprvé v životě jsem se ocitla sama s tak obrovským psem. Zadívala jsem se mu do očí a za chvíli jsem věděla, že mám vyhráno. Rony je sklopil. Vypůjčila jsem si kartáč a vykartáčovala mu srst na hrudi. Na zastávce jsem si položila bosé nohy na jeho huňatý kožich. Byl to přerostlý novofoundlanďák a byl velký jako medvěd a byl můj. Byla to láska na první pohled
…[ více ]…
Básně:
Jak hranostaj jsem loukou pobíhala
jak kolibřík z květu na květ přelétala
jak hebce hladila mě tráva
do kolen
jak sladce líbala mě luna zlatohlavá
jak lehce
probouzel mě den.
Teď už zbělela mi hlava
však duše pořád divoká
jak housle pod hvězdami sténá.
A jitrem probuzená
všemi svými písněmi
zas znovu vítá den.
…[ více ]…
Obrazy: