Mikve v libereckém Malém divadle

Autorka Hadar Galron, ročník 1970, dítě ortodoxních rodičů, se s nimi přistěhovala z Londýna do Izraele. Má tři děti a je slavnou herečkou, dramatizátorkou, scénáristkou i režisérkou. Hru Mikve přeložila Ester Žantovská, v roce 2008 ji uvádělo Národní divadlo v Praze. V Mladé Boleslavi Hadar Galron režíruje své Tajemství, a dojela se do Liberce na svou hru podívat.

Mikve je židovská lázeň, ve které se ženy po menstruaci koupou. To je spojeno s mnoha rituály, za které odpovídá lázeňská Šošana – Markéta Tallerová.Ve hře nehraje jediný muž, ale režie byla svěřena slovenskému filmovému a divadelnímu režiséru Jakubu Nvotovi, který drží příběhy osmi návštěvnic mikve v rovnováze s vnějším světem. Souběžně venku běží předvolební kampaň, jejímž favoritem je manžel Chedvy, jedné z koupajících se

Na scéně je cihlový bazének, mikve, ve kterém se ženy potápějí, vedle něj scénograf Karel Czech udělal dvoje dveře, kouty s moderními kovovými židličkami, kde ženy odpočívají, a poličku s telefonem. Kostymérka Tereza Vašíčková zvolila pro Šošanu dlouhé šaty. Přichází její nová mladší pomocnice Šira – Veronika Korytářová, která se rozkoukává, má stejný  bílomodrý pracovní mundur. Ostatní mají šaty kratší, šlušivé, ale cti neubírající, až nakonec se vnutí ateistka a zpěvačka Miki – Karolína Baranová, v zářivě žluté paruce, je oblečena podle poslední módy. Vše jí přijde komické, žertovné, život je i takhle zajímavý.

Šošana drží ženské, aby nedrbaly, zachovávaly přiměřenou úctu k lázni, ale hlavně drží všechno pod pokličkou.Šira ji zpočátku objímá, že získala starší kamarádku. Širu nemá ráda Hindi, upravená elegantní Štěpánka Prýmková, v ní tuší nebezpečí.

Půvabné Tehíle – Barboře Bezákové , která se má vdávat, se do mikve zoufale nechce, Šošana ji přesvědčuje, že je to ženský úděl a že si zvykne. Šira, která měla v předešlém životě smůlu, jí pomáhá. Tehíla si bere ortodoxního ženicha, kterého jí vybrali rodiče, aniž by ho blíže poznala, přitom si myslí na jiného, je to pozůstatek patriarchátu v 21. století.

Přichází Chedva – Jana Hejret Vojtková, v černých brýlích, se svou zakřiknutou dcerou Eliševou – Eliškou Janstovou, která nemluví. Šira, která si všimla, že je Chedva zmlácená, chce, aby se ozvala, Chedva však dál tvrdí, že upadla. Přízračný je zvědavý hovor zpěvačky Miki s ortodoxní Tehílou. Šira přiznala, že v mikvi přespala, z toho Hindi a Esti – Jana Stránská, automaticky vyvodí, že nepřespala sama, ale že je cizoložnice, což okamžitě tvrdí dál. Šira říká, že stopu žehličky na těle Chedvy viděly všechny, ale žádná z nich nezasáhla. Zvenku bouchá na vstup do mikve mravnostní policie, téměř všechny jsou si vědomy, že její akce má mohutou odezvu. Mobily jsou venku, volá se, komu to jde.

Autorka Hadar Galron nás seznamuje s ortodoxním světem, který je s mikve spojen. Nad postojem Tehíly kroutí hlavou hlavně zpěvačka Miki. Mužové nevycházejí v očích autorky dobře, zvláště psychopatický manžel Chedivy ne, ale zachycuje také ženské iracionální výbuchy vzteku, ve faktické podřízenosti vidí ženskou nadřazenost, pověst na veřejnosti má větší váhu než skutečné skutky.

Hezká je společná židovská píseň, ať je od Maria Buzziho, nebo původní.

V mikve panuje mezi ženami bezprostřední otevřenost, ale při hře na ně koukají mnozí mužové, kteří vnímají nahé postavy jen zezadu, uvádím. Mikve je jediné místo, kde si mohou ženy mezi sebou bez obav popovídat, říká se ve hře. V Česku je mnoho kaváren, kde dvě a více kamarádek porovnává tvar svých kabelek, zázračné děti, zážitky z dovolených svobodně, volně, bez předsudků.

Režisér Jakub Nvota vtiskl dramatu spád, jednotlivé herečky jsou si rovné, jiskří mezi nimi rivalita, která bude lepší. Až po mohutném potlesku si divačky uvědomí, že podobný svět je jinde, v Německu bratři zabili sestru,která si vybrala ženicha podle svého, ale byla to mohamedánka, a oddechnou si.

Inscenace Mikve měla premiéru 7. prosince 2018, viděl jsem repízu 22. ledna 2019. Je to báječné představení, nenechte si ho ujít.

Otto Hejnic

Napsat komentář