Jethro Tull – By Ian Anderson

50th Anniversary tour, aneb 50 let na scéně, to už jsem nemohl odmítnout. Alespoň jednou uzřít slavnou kapelu, než umře stářím. Flétnista, kytarista a hráč na foukací harmoniku Ian Anderson, ročník 1947, v sobotu 16. června v 19 hodin na zámek Sychrov určitě přijede. Výraznou postavu jsem z mnoha LP desek znal, ale na vlastní ucho neslyšel, a zrovna tak jsem pochyboval, že po 20 letech nejistého zpěvu bude multinstrumetalista Ian Anderson jen a jen lepší. Zároveň mi bylo jasné, že ho mohu slyšet zpívat naposledy naplno. Zaplatili jsme 2 x 1 190 Kč do 38. řady, obešli park a očekávali věci příští.

Když plešatící a stárnoucí kmet Ian Anderson zjistil, že tour je nejpříjemnější způsob jak vydělat peníze a udržet se v povědomí, kolem roku 2003 sehnal novou kapelu, benjamínek je pětatřicetiletý kytarista Florian Opahle z Bavorska, bubnuje Scott Hammond z Bristolu, na piano a klávesy hraje Walesan John O‘Hara a basovku drží David Goodier.

Jethro Tull sice vypadli ze žebříčků, ale dál hrají svou hudbu s keltskými a anglickými prvky a s renesančními a barokními vlivy, která už nebývá slyšet. To je zřetelné, jakmile se objeví extravagantní flétnista Ian Anderson a začne svoje magické tance.

První dvě písně jsem nestačil sledovat, třetí byla A Song for Jeffrey, čtvrtá Some Day the Sun Won’t Shine for You, country blues s úvodní foukačkou, Ian zpívá a hraje sám na foukací harmoniku proti kytaře.

Kapela nejprve natočila klasickou bluesovou desku This Was, pak Stand Up, Benefit, Aqualung, něco jsem měl na magnetofonových páscích, Thick as a Brick na LP desce. Ale Jethro Tull natáčí v roce 2012 Thick as Brick 2, Homo Erraticus 2014 a The String Quartet 2017.

A New Day Yesterday pochází z roku 1976 a následuje slavné Bourée od J. S. Bacha. Následuje My God. Tady pomáhá Andersonovi se zpěvem basák.

Je zábavné, jak je mezinárodní obecenstvo časově předurčené, většině posluchačů je kolem 60, 70 let, šedovlasý dlouhovlasý pán s paní, někdo mladší z příbuzenstva, zaznívá polština, přijeli němečtí známí, Liberec, Zittau, Jelenia Gora, hádáme se s ženou, jestli jde o známou celebritu… Před zámkem jsou ceny úměrné, zmrzlina je za 15 korun, na nádvoří a venku v parku stojí triko s nápisem Jethro Tull pětistovku, ale je to doklad, dotyčný byl 16. 6. na zámku Sychrov osobně přítomen!

Po přestávce muzikanti opět nastupují, na Sychrově hrají po koncertu v Lokti a pak pokračují ve šňůře po Americe. Všechny žene dopředu obdivuhodný Ian, už nehraje na jedné noze, ale to neznamená, že by umdléval, dál dává kapele bláznivou duši. První pecka mi unikla, další zní jako klasické piano a další je renesanční skladba z doby Jindřicha VIII. Postavičky muzikantů z dálky vypadají náležitě pohádkově, až přijdeme blíž, zmizí, ztratí se.

Skladba Heavy Horses je z roku 1976, pak kytarista hraje Bachovu Toccatu a fugu d moll. Dlouhé skladby odzpívá Ian Anderson v první sloce a dál se věnuje hře, hlavně na příčnou flétnu, kde původně nebeský zvuk různě upravuje, dotahuje, přidává všechny možné i nemožné zvuky. Poslední peckou se to všechno slévá, rezonuje.

Opouštím parkoviště cik cak metodou, jedeme rozvážně, my i další auta na silnici. Doma otevírám internet, přiřazuji další pozapomenutá elpíčka, například Minstrel in the Gallery a další. Jsem rád, s mojí ženou, že jsme na koncert šli. Ať ti to stále hraje, Iane Andersone!

Otto Hejnic

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>