Divadlo F. X. Šaldy v Liberci dává od 16. prosince 2016 Její pastorkyňu Leoše Janáčka v nastudování Martina Doubravského a režisérky Lindy Keprtové, která stáhla slavnou operu na zem, za výrazné pomoci scénografky a kostymérky Marie Blažkové inscenaci přenesla z roku 1908 více do současnosti. Jde o postavu Kostelničky. Magda Málková, která roli zpívá, má krátké vlasy, zrzavý přeliv a brýle s tmavými obroučkami. Je to úča z 20. století, která znepříjemňovala život mladičké Lindě a ta jí to teď vrací. Kostelnička si vymyslela, že svojí schovance Jenůfě zajistí lepší život. A dělá všechno pro to, aby toho dosáhla.

Proto jí zpočátku vadí Števa, Josef Moravec, který se rád napije, ale říká Kostelničce, že ji zrovna nemusí. Jenže Jenůfa, Lívia Obručník-Vénosová, ho bláznivě miluje, je z něj úplně vedle, navíc čeká jeho dítě. Jenůfa je jinak vzdělaná, bystrá holka, naučila jednoho chasníka číst, a s Kostelničkou jdou proti celé vesnici. Kostelničce stačí brýle a krátký účes, a je okamžitě jasné, že má vždycky pravdu, i když ji nemá a může se Bohem třeba zaklínat. Proč Jenůfa zmizí údajně do Vídně a o Števa nebojuje? Laco, Titusz Tóbisz, je podobná povaha jako Kostelnička, zranil Jenůfu na tváři a zošklivil ji, ale Kostelničku obdivuje a Jenůfu dál chce, jenže bez dítěte. Proto Kostelnička připraví pro Jenůfu uspávací čaj, avšak po čase, kdy se mrtvé dítě najde, bere celou tragedii na sebe, přiznává se.

Její pastorkyňu psal Janáček na hru Gabriely Preissové, nesnažil se text zpracovat do veršů. Ve svých 60 letech se konečně stává světovým autorem a jeho věhlas trvá dodnes. Dirigent Martin Doubravský zvolil pro své zpracování verzi z roku 1908, režisérka představení Linda Keprtová využila zažitou mluvu, ale archaické časy pozvolna odcházejí, kroj se stává něčím, co je vhodné vzít na sebe jen při svatbě nebo odvodu na vojnu.

Její pastorkyňa je výborně zahrána a zazpívána. Jenůfa je hravá, zamilovaná, kritická ke svému milému, a šťastná, zoufalá, nešťastná, ale spoléhající na Kostelničku. Sevřená Kostelnička (nikdy bych nepředpokládal, že to mohou být obroučky brýlí, které určí charakter postavy, tím, že ji známe, můžeme jí uvěřit, cesta do pekla je dlážděna těmi nejčistšími úmysly), která by život dala za Jenůfu, sice říká, že takhle to je lepší, ale nakonec tuší, jak to dopadne. Laco, věčně ublížený ten druhý, Jenůfu beznadějně miluje, i s křivákem v ruce. Števa je hezký, prachatý a je si toho náležitě vědom. Mezi nimi zpočátku vyhraje, ale v závěru prohraje Kostelnička a všichni kolem ní.

Tomuto ději sekundují Stařenka Buryjovka – Jitka Zerhauová, Stárek- Jiří Kubík, Rychtář – Pavel Vančura, Rychtářka – Věra Poláchová, Karolka – Kristýna Vylíčilová, Pastuchyňa – Blanka Černá, Jano – Vanda Šípová, Barena – Soňa Godarská, Tetka – Zuzana Maxová-Pecová, a šest dětí, sbor DFXŠ a výborný orchestr vedený Martinem Doubravským. Viděl jsem představení 7. dubna 2017 a během něho jsem pozorně sledoval čtecí zařízení. Několikero houpaček Marie Blažkové spouštěných z portálu dolů znamená pomíjivost. Někde ještě je zaznamenán skutečný příběh, který pak zdramatizovala Gabriela Preissová. Její pastorkyňa získala v Divadelních novinách velmi dobré ocenění. Bude ještě dlouho útočit na duše a srdce posluchaček a posluchačů.

Otto Hejnic