Otto Hejnic

Krajina našich slov 2019, Landschaft unserer worte 2019

V pátek 13. září se v Liberci v krajské vědecké knihovně konal křest doujazyčné čítanky, Krajina našich slov 2019, Landschaft underer worte 2019. Kniha má  tvrdou vazbu, 110 stránek černobílého textu s kresbami a 12 stran barevných reprodukcí. Na stránkách publikace se sešli literáti z německé a české části Euregionu Neisse, Nisa, Nysa, doprovázejí je čeští výtvarníci. Navazuje na knihu Naše krajina slov z roku 2007, kde se ozvali čeští spisovatelé v originále a v německých překladech.  Předseda KAL, Luboš Příhoda,  a Jan Šebelka, editoři první knížky, chtěli oslovit také německé autory. Vydání knihy, kterého se ujal Euregion Nisa, se bohužel Luboš Příhoda nedožil.

Večer zahájil smíšený sbor Aurea Rosa z liberecké univerzity 3. věku.

Ředitelka knihovny Blanka Konvalinková, přivítala německé spoluautory, primátora Jaroslava Zámečníka, který byl činitelem Euroregionu Nisa, překladatele  Mgr. Kateřinu Krause a Ing. Franka Martina Krause, Jana Kühmeiera,  Hanu Dvořákovou, dceru zemřelého Luboše Příhody, výtvarníka Romana Karpaše,  autora grafické úpravy a obálky knihy, Karolu Becker, ředitelku knihovny v Žitavě, a Radku Ženíškovou, která měla v Euregionu Nisa všechny práce na starosti. Překládal  Jan Hanzl, za nepřítomného Jana Šebelku mluvil Marek Sekyra.

Jako první četla německy svoji povídku Ulrike Quast, překlad si najdete v knížce, ujistil Marek.Následovala minuta ticha za Luboše Příhodu.

Slavnostní česko – německý křest nové knihy zahájil Jaroslav Zámečník,  vyzvaní „kmotři“ moudře pohovořili a zapili knihu šampaňským.

Poté  četli ze svých příspěvků dva básníci, Martin Trdla  a Julius Benko, spolu s Karolou Becker, která básničky přečetla v němčině,  a odpovídali na otázky Marka Sekyry.

Oficiální část večera ukončil opět sbor a následovala volná debata přítomných.

Byl pátek 13. září, léto pomalu odcházelo. Róža Domašcyna nedorazila, Irena Eliášová  a Pavel Novotný ano, Milan Exner musel jet do Borovice, Otto Hejnic přijel na otočku,  Milan Hrabal je v Chorvatsku, Štěpán Kučera nedorazil, přítomni nebyli ani další autoři, Miroslav Nevrlý,Vlastimil Vondruška, překladatelka Petra Laurin, Peter Gerisch, Lisa Maria Kurzmann, Christine Raby, Udo Tiffert, přijely  Siglinde Trumpf a  Monika Hahnspach. Hlavní editor Jan Šebelka je ve Švýcarsku.

A co  výtvarníci?  18. září  začíná v Muzeu Českého ráje v Turnově výstava Severočeská grafika, kterou dal dohromady  Karpaš.  Z autorů  uvedených v Krajině našich slov se představí Milan Janáček, Josef Kábrt, Ladislav Karoušek, Roman Karpaš, Jaroslav Klápště, Vladimír Komárek, Eva Kubínová, Michal Machat, Michaela Maupicová, Jan Měřička, Jiří Pikous, Tomáš Plesl, Jaroslava Solovjevová, Pavel Šulc, Jaroslav Švihla, Vladimír Véla, Eva Vlasáková a Rostislav Zárybnický.

Knížku, stejně tak jako doprovodné malíře, spojuje region, kde působí, a rozděluje je metoda, kterou tvořili, či ještě tvoří, to samé platí pro básníky a spisovatele. Zaplněná knihovna se v pátek stala místem, kde se po prázdninách všichni sešli, radost ze setkání přehlušila smutek po těch, kteří nás opustili. Rád jsem hovořil například s básníkem Janem Kühmeierem, který se narodil u Jablonce, po odsunu žije  ve Vídni a za totality i v časech svobody hovoří plynně německy, stejně jako jeho přítel Příhoda. Samozřejmá dvojjazyčnost střední  generaci chybí, až zdejší mladí autoři  tento nedostatek eliminují.  Byl to večer, který se nebude opakovat.

Otto Hejnic

 

Křest knihy v liberecké knihovně

Vladimír Mišík a ETC v červenci 2019

Zůstal jsem v Liberci, proto jsem mohl jít 19. července od 19 hodin na Mišíka. Bílé židle na zahradě  v Lidových sadech byly číslované, spousta diváků byla na dovolené, tak jsem si koncert letně užíval. Předkapelou byli mlaďoši, říkali si Peanus, hráli s odpichem, na baskytaru Tomáš Valenta, za bicími seděl Vasil Matěcha a sólovou kytaru držel a zpíval asi šestnáctiletý Vladimír Myslivec, řezal do toho pěkně, hrál jako o život, zpěv šel trochu stranou. Občas po vydařeném sóle někdo zatleskal, zběsilá sóla se hodila, zvlášť když měli přidat ještě jednu, ale dlouhou skladbu.

Vladimír Mišík zpíval v brýlích, okamžitě si sednul, rozhodil bílé vlasy a spustil známou „Šmajdáky, repráky“,  aby jako druhou dal „ Ztracený podzim“ z poslední desky. Mišík hraje svoje koncerty, aby předvedl něco nového, proto zpíval Ztracený podzim, žertuje o důchodcích. Dívám se kolem sebe, šedivé barvy prosvítají na vlasech a vousech, paní a pánové se nohama trefují do taktu. Jediní opravdu mladí přišli, aby potěšili rodiče. Nebo sebe?   Continue reading

Moonlight Benjamin překvapila v Jablonci

Ve čtvrtek 18.července v 17 hodin v rámci  Jabloneckého kulturního léta na letní scéně Eurocentra vystoupila neznámá černošská zpěvačka Moonlight Benjamin s mladou bílou thrash – rockovou kapelou Square One. Francouzská  kapela vedená Matthisem Pascaudem se dvěma sólovými kytarami,  jednoduchou baskytarou a bicími hrála hlasitě a tvrdě, ale melodicky byla jinde, nezněla pentatonika, známá z černošského USA, ani klasické  evropské melodie.  Moonlight Benjamin velmi pěkně zpívala, musím říci, a současně tančila bosá, nezastavila se, většinou se točila na místě, obezřetně přistupovala  k jednotlivým hudebníkům, nadšeně k náhodným posluchačům, dokázala postavit a přinutit k potlesku celé auditorium. Ke konci zpívala francouzsky, to když jela pomalou lyrickou skladbu jen s kytarou. Moonlight Benjamin upostřed představení klesla na kolena, nezvyklá byla též gestikulace, ale marně jsem určoval jazyk, kterým zpívá. Nebyla to angličtina, tou mluvila při představování skladeb dost kostrbatě, ani španělština, francouzsky zpívala tři skladby. Continue reading

Josef Jíra 2019

Josef Jíra má  od 27. 6. do 29. 9. 2019 výstavu v liberecké galerii Lázně. Vystavoval již dříve v Oblastní galerii i jinde. Na Malé Skále s kolegou Vladimírem Komárkem vyzdobili kapli sv. Vavřince, kde se počínaje vernisáží konaly jarní i vánoční koncerty libereckého ženského sboru Cantemus. Obdivoval jsem jeho biblickou křížovou cestu a Komárkův  hlavní oltářní obraz. Z údolí Jizery vede cesta rovnou nahoru, do oblak, až tam je kaple. Na koncerty přicházelo celé procesí, lidi se tísnili uvnitř, nemohl jsem se k mistru Jírovi dostat. Mistr přijel, ale s nikým moc nemluvil, říkali, že je nemocný. Znal jsem jeho grafiky, které zpěvačky dostaly. Venku se nesl andělský zpěv nad namrzlým listím a prvním sněhem…V Malé Skále se změnilo obsazení radnice, do kaple sv. Vavřince už ženský komorní sbor Cantemus nezvou.

Dvě tváře Liberce představuje český světlý pískovec z Českého ráje proti německým tmavým břidlicím z Jizerek. Jozef Jíra představuje s Vladimírem Komárkem světlou duši Liberecka. Stýkal se v Praze v Panské ulici s řadou literátů, herců a malířů, putoval po světě, byl v Itálii, v Arménii, v Německu, ve Francii a zároveň organizoval poloilegální Maloskalské kulturní léto. Jeho pražský ateliér byl místem, kde se za totality scházeli zakázaní s povolenými. V době již necenzurní vytvořil větší betlém v Kryštofově údolí  a menší v Malé Skále. Continue reading

Bohemia Jazz Fest

V Liberci na náměstí Dr. Edvarda Beneše se konal 11. července 2019 od 17.30 Bohemia Jazz Fest, jediný festival, který je pro diváky zadarmo. Placen je řadou sponzorů, které vyjmenoval na začátku česko-americký kytarista Rudy Linka,  zakladatel a šéf festivalu. Sedl jsem si na konstrukci napravo od pódia,  nazvučení bylo dokonalé.

První přišel na pódium Ondřej Konrád, známý kritik z beatových časopisů, zpěvák a hráč na foukací harmoniku, se svou kapelou Gumbo. Zahájil skladbou My Mojo Working, po cestách po USA zachytával  hořké stopy bluesmanů, znám ho jako sidemana z řady desek, hlavně jako precizního hráče na foukačku, kterou nenechával dlouho zahálet. Střídal zavedené pecky a méně známé věci, některé byly jeho vlastní z nového alba. Jeho naléhavý hlas se nesl náměstím, které se pomalu zaplňovalo. Jiří Šimek ho doprovázel na elektrickou kytaru, používal zaručené grify, kapela se valila dolů jako řeka, Jan Jakubec na basovku ho doprovázel,  Dan Šoltis na bicí držel muziku pohromadě. V druhé polovině setu se kytarista odvázal, hrál jinak než Konrád, jedním sólem se přidal basista, byla to stará bluesová muzika, od Ohia až k Jizeře a Nise. Otřískaný starý Ondřej Konrád vedl své mladé orlíky na zaprášenou cestu plnou sladkého zapomnění. Continue reading

Bohumil Nuska vydal třetí díl trilogie Rytmus, Tvorba, Divadlo

Osmdesátisedmiletý Prof. PhDr. Bohumil Nuska z TUL Liberec  právě vydal třetí díl  odborné publikace  Rytmus, Tvorba, Divadlo, pojednávající o divadle. Vydalo ji nakladatelství Pražská scéna, editorem byl Jan Dvořák, recenzenty Miloslav Klíma a Jan Vedral. Obálka a grafická úprava je dílem Filipa Blažka. Poslední díl publikace má tvrdou vazbu a 320 stránek.  Podtitul Teatrologická tematika z hlediska symboloniky říká, o čem to vlastně je, neboť Nuska vychází z rytmu, kterému podřizuje vše kolem.

První díl Rytmus vyšel roku  2013, má 200 stran, například zkoumá abiotické rytmy  ve vzdáleném kosmu a mikrokosmu a končí Gnoseologickými  a dalšími  konotacemi  rytmologie.  Druhý díl Tvorba  má 260 stran, pokračuje kapitolou Od rytmu k symbolonu a zahrnuje nejdůležitější symbolonické termíny.

Třetí díl Divadlo začíná kapitolou Theatrogéma – rytmové prvky v divadelní sféře, řeší teatralitu neboli divadelnost, masku a její afinity, staroegyptskou mytologii a rituál a náboženské kořeny divadla. Jako příloha je v knize 17 stran termínů  jenom ve vztahu k dramatice a divadlu. Kniha má třístránkový anglický obsah.

Kniha zavádí nové výrazivo, je to  úplně nový pohled na události a věci kolem. Tuto zprávu  berte, prosím, jako připomínku pro divadelníky,  divadelní šéfy, režiséry a studenty divadelní vědy, že rytmus, tvorbu a divadlo jde vykládat i jinak, než je zvykem.  Doufám,  že se co nejdříve najdou  odborní recenzenti,  kteří  tuto výjimečnou knihu  posoudí.

Bohumil Nuska své nejdůležitější dílo stačil dokončit,  zbývá ještě doplnit  k jeho četným prozaickým a básnických pracím zatím pouze vyprávěný   prozaický Rubínový náhrdelník.

 

Otto Hejnic

Srpen v zemi indiánů

Hru napsal  Američan Tracy Letts, ročník 1965, přeložil ji Julek Neumann.  Režisérem je šéf činohry Šimon Dominik. Hraje se na scéně Karla Čapka, zabral celé jeviště. Červená, modrá, ještě další místnost, kde žije Beverly, a nízký prostor, kam zalezla indiánka Johnna  Monevata – Jana Hejret Vojtková. Kostýmy navrhla Eva Justichová, využívá kombinace hnědé, modré a černé  barvy. Hudbu připomínající westerny složil Matěj Kroupa. Hra získala Pulitzerovu cenu, v Liberci v Divadle F. X. Šaldy měla premiéru 26. dubna 2019, viděl jsem představení 29. května.
Continue reading

Blog Poslední důvod, proč se nezabít a Tomáš Dianiška

V Malém divadle v Liberci se v pátek  17. 5. 2019 od 17 hodin v rámci divadelního festivalu WTF?! konala divadelní adaptace pozoruhodného blogu Posledniduvod.cz. Hra měla následně světovou premiéru 18. května 2019 v Praze  v divadle Na Palmovce,  v Liberci šlo tedy o předpremiéru.
Continue reading

Valdštejnské slavnosti

Tentokrát jsem zvolil neděli 19.května  2019, nad Frýdlantem pálilo slunce, zaparkoval jsem u Lidlu a šel s ženou na náměstí, kde se konal tradiční trh. Zaplatil jsem 2 x 100 Kč, dostali jsme náramek, kolem nás kypěl slavný den, lidi, účinkující i diváci, si sedali na lavičky před radnici. Nad náměstím postával kovový Valdštejn a pod jeho nohama dozníval dávný rej, krásné dámy ve drahých kostýmech, pánové v kloboucích s pérem, rok 1630, a  měšťanostové z Zittau, z Polska i místní z roku 2019. Kupci se dostavili v  hojném počtu, někteří v duchu doby.  Žena řekla: „Všechno máme, není kam hrnečky dávat.“  Luky a šípy bohužel nemáme, ale vnoučata byla jinde. Sobotní vřava pominula.  Koupil jsem si pivo za třicet korun, stánek uprostřed náměstí nabízel jídlo, bramboráky, koupil jsem dva  zelňáky. Před radnicí vystupovali dva žertéři, pak orientální tanečnice z Ambrosiany.
Continue reading